Episode 11 : Dlouhá cesta - Druhá část

22. november 2012 at 15:55 |  Fanfiction

ČÁST DRUHÁ


Týmy SG-1 i 3 se ukryly v jeskyni, která byla daleko od brány. Kdyby se chtěl s nimi někdo spojit, musely by jít blíže a to nemohou, protože je v lesích hledají hlídky Luciánské Aliance. "Dlouho tu zůstat nemůžeme. Brzy nás tu objeví a chytí. Je jich více než nás", řekl Mitchell, který hlídkoval venku kolem jeskyně. "Co vaše ruka, plukovníku?" zeptal se ještě. Major Stenson právě obvazoval plukovníku Reynoldsovi střelnou ránu. "Bude v pořádku", odpověděl Reynolds. "Hotovo", řekl major. "Děkuji, majore. Tak vyrazíme", řekl Reynolds. Mitchell kývnul hlavou a řekl: "Jdeme." Než vyšli z jeskyně, rozhlédli se kolem sebe a až pak se vydali na cestu. "Víte, co mi vrtá hlavou? Proč jsme neletěli lodí, když jsme věděli, jaká jsou tu rizika?" zeptala se Vala. "Protože by nás stejně nemohli přenést. Na planetu i z planety se dá dostat pouze bránou", odpověděl Jackson. "Pěkný", řekla na to Vala. Čekala je dlouhá cesta a hodiny přemýšlení o tom jak se dostat z planety aniž by byl někdo další zraněn.

Odyssey byla co nejrychleji na orbitu Země.

Major Marks s kapitánem Kleinmanem stáli na můstku a čekali na příchod plukovníka Emersona. Oba byli překvapeni, když dveřmi prošla i podplukovník Carterová. "Marksi, zadejte kurs na D8K-494", rozkázal Emerson. "Ano, pane", přikývl Marks a sednul si k řízení. "Proletíte se s námi? Alespoň se přiučíte", nabídl Emerson. "Ano, pane. Rád", odpověděl Kleinman. Mezitím podplukovník Carterová šla k boční obrazovce, kde si zobrazila celou planetu i s informacemi o ní.

Odyssey se dala do pohybu a po chvilce vstoupila do hyperprostoru směrem k D8K-494.

Poblíž D8K-494 byly dvě mateřské lodě Luciánské Aliance.

Na jedné z lodí byl Netan, velitel Luciánské Aliance, který sedí v křesle. Na loď jim skrze další bránu na jiné planetě poslali zprávu z planety pod nimi. "Týmy na planetě hlásí, že je stále ještě hledají, ale z planety se dostat nemohou", řekl muž, který stál u panelu. "Ať je najdou co nejrychleji a přivedou je ke mně. Je načase aby nesli následky", řekl Netan. "Ano, pane", řekl muž a poslal novou zprávu. Po chvilce řekl muž: "Zpráva byla odeslána." Netan vstal z křesla a při odchodu z můstku řekl: "Vstupte do hyperprostoru a leťte na setkání. Ať tu další loď zůstane a přivolá si naše dvě pomocné lodě." Muž kývnul hlavou a řekl: "Ano, pane." Netan opustil můstek a muž mezitím poslal zprávu další lodi a pak vstoupil s lodí do hyperprostoru.

Oba týmy na planetě byly unaveny a pomalu se stmívalo. V tuto chvíli byly u malé louky, kde si daly malý odpočinek. Teal'c mezitím šel obhlédnout terén, jestli nenajde na přes noc nějaký úkryt. "Měli bychom si najít úkryt, stmívá se", řekl Jackson. "Jestli Teal'c něco najde, tak se na přes noc ukryjeme", řekl Mitchell. "Doufejme, že SGC nám pošle posily, která dorazí co nejrychleji", řekl Reynolds, který seděl na kus dřevu. "Jestli se jim dokáže dostat přes stráž u brány", řekl Mitchell. Najednou za nimi něco zachrastilo a všichni zvedli své zbraně. Byli připraveni k okamžité palbě, ale když se objevil zpozad stromů Teal'c, sklonili zbrani. "Necelý kilometr od nás jsou další jeskyně", řekl Teal'c. "Výborně. Veď nás", řekl Mitchell. Teal'c se obrátil a všichni šli za ním.

Odyssey, která je stále v hyperprostoru, bude trvat devět hodin, než přiletí na souřadnice planety.

Podplukovník Carterová sedí sama v zasedací místnosti a přemýšlí nad tím, jak by dostali týmy z planety. Odyssey nemůže proletět atmosférou planety, protože by jí to zničilo kvůli naquadahu, který je i v atmosféře. Ten také brání přenos z planety i na planetu a také brání rádiové vysílání. Plukovník Emerson tomu moc nechápe a tak tam poslal za ní Markse, který ji s tím pomůže a hlavně aby šla Carterová odpočívat. Do zasedací místnosti se otevřely dveře a do místnosti vešel Marks. Carterová se na něho obrátila a po chvilce pochopila, proč přišel za ní. "Plukovník vás poslal za mnou, že?" zeptala se Carterová. Marks kývnul hlavou a přišel k ní blíže. "Mám vám s tím pomoci a také nějak donutit, abyste šla odpočívat", přiznal se Marks. Carterová se usmála a řekla: "No, jo. Jenže na tu planetu jsem je poslala já, takže musím přijít na způsob jak je dostat ven." Marks kývnul hlavou, protože ji chápal. Dělat taková rozhodnutí je těžké, protože když se něco pokazí, svede se to na toho, kdo je tam poslal. V tomto případě je to podplukovník Carterová. "Na co jste zatím přišla?" zeptal se Marks. "Zatím na nic. Snažím se přijít na to, jak alespoň proletět s Odyssey atmosférou aniž bychom se rozletěli na milión kousků", odpověděla Carterová. "Možná by to šlo, ale bylo by to velké riziko", řekl Marks, když ho něco napadlo při pohledu na obrazovku, před kterou oba stáli. Carterová pohlédla na něho a pak zpátky na obrazovku. "Co vás napadlo?" zeptala se. Marks šel k obrazovce a zobrazil si pouze atmosféru planety s jejím rozložením. "Vidíte tyto mezery?" zeptal se a Carterová kývla hlavou. "Pouze touto jednou se můžeme dostat skrze nebo přenést tým na planetu", dopověděl Marks. "Typuji, že to má nějaká ale", řekla Carterová. "Když přeneseme tým na planetu, nedostanou se stejnou cestou zpátky. Ty mezery mění každou chvíli pozici. Stejně tam kdybychom proletěli atmosférou. Museli bychom najít jinou cestu a výpočty, obzvlášť tyto, budou těžké", řekl Marks. "Obě dvě možnosti jsou riskantní", řekla Carterová. Marks stoupl zpátky k ní s povzdychnutím. "Jo. Ale nechápu, jak tu planetu mohla obsadit Luciánská Aliance", řekl Marks. Carterová pohlédla na něho a zeptala se: "Myslíte, že přišli na způsob, jak projít atmosférou?" Marks kývnul a odpověděl: "Museli by předělat štíty, aby vydržely průlet a k tomu aby jim naquadah v atmosféře nevybil štíty. Kdyby se to stalo, ve chvilce by se loď rozletěla na kousky." Ve chvilce se oba zasekli, když pomysleli na jednu z těchto variant, která je napadla.

Týmy SG-1 a SG-3 doběhly k jeskyním, kde se přes noc utáboří. Po cestě nasbíraly nějaké dříví, aby mohli zapálit oheň. Aby oheň neuviděl někdo jiný, tak ho vytvořily uprostřed jeskyně, co nejdál od vchodu či východu. "Dobrá. Vezmu si první hlídku, vy si zatím běžte odpočinout", řekl Mitchell a šel před jeskyni hlídat. Vala jako obvykle měla v batohu zásoby jídla a všeho možného. Tentokrát si překvapivě vzala i deku, kterou rozložila na zem a lehla si na ní. Jackson, když jí uviděl, zakroutil hlavou a opřel se o zeď. Teal'c šel za Mitchellem a hlídal vchod do jeskyně jako on.

Kapitán Kleinman sedí tentokrát u druhé konzoly, kde se cítil jako doma, protože s ní to uměl nejlépe. Plukovník Emerson seděl ve velícím křesle a čekal na Markse, až mu řekne, že Carterová šla do pokoje, jenže to se nestalo. Spíše na můstek přišla s Marksem i Carterová. Emerson už si vážně nevěděl rady, co s ní má dělat. "Možná jsme na něco přišli", řekla Carterová a šla přímo k obrazovce. Marks si sednul k pilotní konzole se slovy na plukovníka: "Omlouvám se, pane." Emerson kývnul hlavou, protože jemu by se to taky nepodařilo. Carterová zobrazila planetu i jejími informacemi. Emerson vstal z křesla a šel ke Carterové. "Na co jste přišli?" zeptal se. "Máme dvě možnosti, jak se dostat na planetu", řekla Carterová ale jiným tónem hlasu. "Když mluvíš tímto tónem, čekám, že to má ale", řekl Emerson. Marks vstal od konzoly a řekl: "Když se dostaneme tam, hodně těžko to půjde zpátky." Carterová se usmála na Emersona. Ten tušil, že ji napadlo něco bláznivého. "Co?" zeptal se Paul. "Za jak dlouho vystoupíme z hyperprostoru?" zeptala se Carterová. "Za necelou hodinu", odpověděl po zmáčknutí pár tlačítek Kleinman. "Na co myslíš?" zeptal se Paul. "Když to nejde zpátky, tak proč to nezkusíme přes bránu", odpověděla Sam. Marks tušil, na co Carterová myslí. "Podplukovníku. Zapomínáte na jednu část scénáře", řekl Marks. "Já vím, proto tam dolů půjdu já", řekla rozhodnutá Carterová. "Sam, jsi těhotná. Nezapomínáš na to nějak?" zeptal se Emerson. "Já vím. V osmém měsíci, nemusíš mi to připomínat. Jenže já jsem je tam poslala, takže s prominutím půjdu dolů s týmy", řekla Carterová. Emerson pohlédl na Markse. "Já o ničem nevím", řekl Marks. "Sam, nedovolím ti jít tam dolů", řekl Emerson. Carterová šla k němu a řekla mu: "SG-1 je i můj tým, který je tam dole na planetě. Takže bezpodmínečně jdu dolů, i když se to počítá jako porušení kázně." Ve chvilce bylo na můstku takoví ticho, protože hlavní pozorností byl Emerson s Carterovou. Chvíli trvalo Emersonovi, než se rozhodnul. "Tak dobře. Když jdeš ty, půjdu i já", tak znělo plukovníkovo rozhodnutí. "Jak teda chceš", řekla Carterová a odešla z můstku. Emerson povzdychnul a obrátil se na Markse. "Hned jak vystoupíme z hyperprostoru, přebíráte velení lodi, Marksi", řekl Emerson. "Ano, pane", odpověděl Marks a sedl si zpátky k řízení. Mezitím odešel také Emerson z můstku a Kleinman tam seděl zaseknutý. Marks si ho všimnul a tak se ho zeptal: "Co se děje, Weapsi?" Kleinman odešel od svého místa a šel k Marksovi. "To jsou takoví pořád?" zeptal se. "Ne. Jenom když k tomu mají příležitost či něco závažného", odpověděl Marks. "Aha", řekl na to Kleinman a šel zpátky ke konzole.

Je skoro sedm hodin ráno a podplukovník Mitchell spí venku před jeskyní, natož Teal'c stojí poblíž s dalekohledem a díval se kolem nich, jestli někoho nezahlédne. Po chvilce se zastavil na jednom místě a uviděl z dálky pár mužů, kteří se blíží k nim. Teal'c sklonil dalekohled a šel k Mitchellovi. "Máme společnost. Vstávat", řekl Teal'c. V momentě se vzbudil Mitchell i všichni ostatní. "Vstávejte! Rychle!" zařval Mitchell. "To nás hledali i v noci?" zeptala se Vala. "Můžeš se jich zeptat, jestli chceš", řekl Jackson. Všichni si vzali ty nejnutnější věci a pokračovali dál v cestě do neznáma.

Pár kilometrů od nich je pronásledují týmy Luciánské Aliance, které je mají zajmout. V rukou drží zbraně a rozhlížejí se všude kolem sebe. Nedaleko nich je další skupina a vedle ní další. Měli dobře strategicky rozdělené týmy.

Odyssey vystupuje z hyperprostoru poblíž planety z druhé strany, než byla mateřská loď Luciánské Aliance, o které ještě nevěděli.

Plukovník Emerson spolu s Carterovou stáli na můstku oblečení do terénu s ochrannými vestami. "Jsme na stabilní orbitě", oznámil Marks. "Sam…" Emerson začal mluvit, ale Carterová ho přerušila: "Mě nepřesvědčíš." Emerson povzdychnul. "Kde se přesně nachází brána?" zeptala se Carterová. Marks jí podal papír, na kterým byla zakreslena brána, se slovy: "Je vyznačena na papíře. Ale nevím, jestli je přesná." Carterová si vzala papír a dala ho do kapsy. "Tak dobrá. Marksi, máte velení lodi. Kdyby něco, víte, co máte dělat", řekl plukovník a Marks kývnul hlavou. "Ano, pane. Hodně štěstí", řekl. "Děkuji", řekla Carterová a oba odešli z můstku.

Carterová a Emerson se přidali ke čtyřčlennému týmu, který s nimi půjde dolů. Měli s sebou plnou výstroj a v rukou měli připravené P90ky. "Doufejme, že tam budou fungovat vysílačky", řekla Carterová. Emerson pohlédl na ní a pak zapnul vysílačku a řekl: "Můžete nás přenést."

"Rozumím. Přenesu vás asi deset kilometrů od brány, blíž to nejde", řekl Marks a po pár vteřinách je přenesl na planetu přes otvor, který po pár vteřinách byl jinde. Kleinman pohlédl na Markse a divil se, že v také situaci zachová vždy klidnou hlavu.

Tým spolu s Carterovou a Emerson byli přeneseni na mýtinu. Carterová vzala do ruky vysílačku a zapnula ji. "Tady podplukovník Carterová, volám týmy SG-1 a SG-3. Jestli mě slyšíte, ozvěte se", řekla do vysílačky.

Oba týmy v tu dobu utíkaly, ale když Mitchell zaslechl Carterové hlas, řekl: "Stůjte." Z vysílačky se znova ozvala Carterová: "Tady podplukovník Carterová, volám týmy SG-1 a SG-3. Jestli mě slyšíte, ozvěte se." Jackson byl zaražen, když uslyšel její hlas. "Sam, tady Mitchell. Co ty tu děláš?" zeptal se.

Emerson pohlédl na Carterovou a usmála se na něj. "Zachraňuji vám zadek. Kde jste?" zeptala se. Z vysílačky přišla od Mitchella odpověď hodně rychle: "Zdrháme před Luciánskou Aliancí. Ani nevím, kde jsme. Je tu spousta jeskyň a lesů. Vůbec se v tom neorientujeme." Carterová vytáhla z kapsy mapu, ještě že ji měla. "Popište mi, co kolem sebe právě máte. Možná se mi vás podaří najít podle mapy", řekla Carterová. "Momentálně běžíme lesem", odpověděl Mitchell. "Podrobněji, prosím", řekla Carterová. "Asi pár kilometrů od nás je velká hora. Jsme přibližně dvacet kilometrů od brány", řekl Jackson. Carterová nahlédla do mapy a usmála se. "Tady jsou", řekla a Emerson se podíval na mapu. "A kde jsme my?" zeptal se Emerson. "Tady", odpověděla Sam a ukázala na mapu. "Came, když půjdete dolů z kopce, po pár kilometrů bychom měli na sebe narazit", řekla Carterová. "Rozumím", odpověděl Mitchell.

SG-1 a 3 okamžitě změnila směr a vyrazili směrem dolů. "Nejdříve jsme běželi nahoru a teď dolů", řekla Vala. "Nestěžuj si", okřikl ji ze zadu Jackson. "Jak nás tak rychle nacházejí?" zeptal se Mitchell. "Nejspíše mají hlídky po celé planetě", řekl Reynolds. "Neznáte někdo nějakou zkratku? Právě teď by se jedna hodila", řekla Vala.

Major Marks seděl u pilotní konzole, která mu po chvilce zapípala. "A jejej", řekl. Kleinman se otočil směrem k němu s otázkou: "Co se děje?" Než Marks zareagoval na jeho otázku, zmáčknul na pár tlačítek. Hned jak se mu potvrdily informace, zmáčknul tlačítko a zpustil interkom. "Celé posádce, tady Marks. Bojová pohotovost. Připravte se na boj." Po celé lodi začal poplach a lidi se dali do práce. "Budeme mít společnost", řekl Marks. Na konzole měl zobrazený radar, na kterém byly zobrazeny tři lodě hned u planety.

Tři mateřské lodě Luciánské Aliance se blíží k Odyssee.

Kleinman sledoval senzory, které mu ukazují, že nepřátelské lodě nabíjejí zbraně. "Nabíjejí zbraně!" oznámil rychle Kleinman. "Proto nesnáším velení", řekl Marks, protože teďka byla jeho povinnost zaujmout místo velitele lodi. Evansová ho vystřídala u pilotování a Marks si sedl do velícího křesla. "Štíty na maximum! Nabijte všechna děla na přídi a zádi!" rozkázal Marks. "Pane. Všechny lodě Luciánské Aliance začaly palbu", oznámil Kleinman. "Úhybné manévry! Palte ze všech kanónů, aktivujte rakety!" rozkazoval hlasitě Marks.

Odyssey se pohybovala strategicky mezi loděmi, že někdy zasáhly i sami sebe. Ale i to někdy nepomohlo Odyssey a dostávala pěkné rány.

Na můstku už to tam pomalu začínalo jiskřit. "Štíty na 80%", hlásí Kleinman. "Takhle dlouho nevydržíme. Zaměřte se na jednu loď a palte!" rozkázal Marks.

Plukovník Emerson s podplukovníkem Carterovou a týmem šli k určenému místu setkání. Byli téměř na určeném místě, ale ani jeden týmy tam nebyl. "Tady Carterová, kde jste?" zeptala se do vysílačky. "Radím vám, abyste začali hnedka utíkat", odpověděl Mitchell. Po chvilce uslyšely zvuky střelby z P90tek. "Jdeme, hned!" zařval Emerson a všichni se dali do utíkání. Paul se držel co nejblíže u Sam, aby se ji nic nestalo. Hned za nimi vylezly z lesa oba týmy a utíkaly hned za nimi. Při běhu stíhaly střílet za sebe na velkou skupinu, která je honila už pár hodin. "Drž se u mě", řekl Paul. Všichni běželi po velké louce, která vedla směrem k bráně. Náhle a nečekaně se vedle Sam a Paula vynořil muž z Luciánské Aliance, který uchytil Sam a svalil se s ním na zem. "Sam!" zařval Paul a běžel ihned k ní. Když muž vstával ze země, Paul vzal do ruky M9 a vystřelil z ní na muže. "Sam! Sam, slyšíš mě?" Emerson klečel nad Carterovou, která byla v bezvědomí. "Sakra", řekl Paul a vzal Sam do náručí. Oba týmy se zastavily, když uviděly Sam, jak jí nese Paul a tak se obrátily a začaly střílet na nepřátelé, ale tentokrát přesněji.

Marks už nevydržel sedět ve velitelském křesle a šel k přední konzole. "Štíty na 50%", hlásí Kleinman. "Jaký je stav nepřátelských lodí?" zeptal se Marks. "Minimální škody", odpověděla Evansová. "Pane. Právě jsme přišli o hyperpohon. Škody na palubách 5, 8 a 10. Hlásí protržení trupu", hlásí Kleinman. "Uzavřete je! Pošlete tam opravářské týmy!" zařval Marks. "Pane. Zaznamenáváme další přílet nepřátelských lodí", řekla Evansová. Marks pohlédl hlavou dopředu a uviděl další dvě lodě, jak přilétávají k nim.


 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.