Episode 11 : Dlouhá cesta - Třetí část

22. november 2012 at 16:05 |  Fanfiction

ČÁST TŘETÍ


"Tak teď už toho mám dost", řekl Marks a přesunul se ke Kleinmanovi. "Můžu?" Kleinman okamžitě vstal a pustil Markse ke konzole. Kevin začal pracovat na konzoly a pohrál si s pár programy, které byly určeny na transport. "Leťte co nejblíže k nepřátelským lodím!" rozkázal Marks. "Co máte v plánu?" zeptal se Kleinman. "Transportovat hlavice na jejich loď i přes zapnuté štíty", odpověděl Marks. Když se k nim přiblížili, Marks zjistil frekvenci, na které jejich štíty fungují a tak mohl přenést hlavice. "Druhá loď je zničena. Zbylé tři jsou nepoškozené", hlásí Evansová. "Leťte k další", řekl Marks a zaměřil další loď.

Odyssey se pohybovala rychle k lodím, i když měla značná poškození. Lodě Luciánské Aliance střílely přímo na Odysseu a ani jednou ji neminuly.

Kleinman se držel křesla a Marks s Evansovou se přidržovali konzol. Na můstku vypukl ze zadní části požár. Kleinman se otočil tím směrem a vzal při cestě dozadu hasicí přístroj, kterým hned začal hasit požár. "Transport další hlavice", zařval Marks. "Třetí loď byla zničena", řekla Evansová a pohlédla na konzolu. "Štíty na 30%. Dlouho nevydržíme", řekla Evansová. Marks měl plné ruce práce, aby udržel loď vcelku. "Kašlu na to", řekl Marks a dořekl: "Transport obou hlavic." Marks transportoval obě dvě hlavice na lodě, které byly během pár vteřin zničeny.

V kontrolní místnosti dvě, tam kde jsou důležité systémy lodi jako podsvětelný pohon, všechny Asgardské systémy i podpora života, explodovala. S celou lodí to v okamžiku zatřáslo.

Marks s Evansovou vyletěli od konzol stranou na kapitánskou židli, důsledkem té exploze. Po té explozi skoro celá posádka ležela v bezvědomí na zemi. Marks se plazil ze země a opřel se o kapitánské křeslo. Když se rozhlédl kolem sebe, uviděl kolem sebe pohromu. Skleněná mapa byla rozbitá na kousky a konstrukce na můstku vysela ze stopu. "Evansová?" Poručík Evansová se silně praštila hlavou o kapitánské křeslo, na kterém v bezvědomí ležela. Marks natáhnul ruku a změřil ji puls. I když na tom vypadala špatně, podle pulsu je ve stabilním stavu. Pak si Kevin šáhnul na hlavu, ze které mu tekla krev. "Lékařský tým na můstek", řekl do vysílačky.

Na ošetřovně doktorka Reynoldsová také vstávala ze země. Hned jak se dala dohromady, vzala do ruky vysílačku. "Za chvilku tam budem", řekla. Naštěstí, že na ošetřovně byli celkem všichni v pořádku a tak se rozdělili na skupiny a vyrazili ošetřovat zraněný.

Plukovník Emerson sedí opřen v jeskyni. Carterovou měl položenou na sobě a držel si ji při těle. "Jak je na tom?" zeptal se Mitchell. Emerson zakroutil hlavou a odpověděl: "Nevím. Musíme se odsud dostat co nejrychleji. Mám strach o ní i o dceru." Major Stenson po převozu plukovníkovy ruky šel ke Carterové a podíval se na ní. "Položte ji prosím na zem, podívám se na ní", řekl major. Emerson kývnul hlavou a opatrně položil Sam na zem. Major vzal do rukou stetoskop, který měl v batohu a změřil tlukot srdce a pak zkoušel naměřit životní funkce holčičky. "Tak co?" zeptal se Emerson. "Budete mít silnou holčičku", řekl Stenson. Emersonovi se tu chvíli ulevilo. "Obě dvě by měli být v pořádku, jestli se co nejrychleji dostaneme pryč z planety", řekl major. "Věřím, že major Marks něco vymyslí", řekl Emerson to, v to co doufal.

Na můstku se pomalu začaly provádět opravy. Polovina posádky ležela na ošetřovně většinou se slabím otřesem mozku. Když Marks přišel do kontrolní místnosti dvě, zastavil se hned ve dveřích. "Pane Bože." Taková byla jeho reakce. Kleinman tam přišel za ním. Když uviděl Marksův výraz v obličeji, tušil, že je to vážné, než si myslí. "Jsme v koncích", řekl Marks. "Máme nějakou šanci to opravit?" zeptal se Kleinman. "To bude minimálně trvat týden, než to opravíme. Tolik času ale nemáme", řekl Marks. "Tak se dáme do práce", řekla zpozad nich poručík Evansová. "Evansová. Nemáte být na ošetřovně?" zeptal se Marks. "Potřebujete každou ruku, zdali se nemýlím", řekla Evansová a šla k Asgardskému panelu, který byl ve špatném, ale funkčním stavu. Zapnula ovládání a spustila program, který získával informace o poškození lodi. "Jsme bez podpory života", řekla Evansová. Marks šel okamžitě k panelu, který otevřel a uviděl, jak všechny krystaly byly uškvařené. "Běžte do kontrolní místnosti jedna a vezměte tam všechny krystaly, které můžeme postrádat", řekl Marks. Evansová kývla hlavou a odešla z místnosti. Kevin pomalu začal vydělávat z panelu všechny uškvařené krystaly a Weaps šel k panelu, který ovládal podsvětelné motory. "Kolik máme na palubě krystalů?" zeptal se Kleinman, když uviděl panel zevnitř. "Když je vyndáme z nepotřebných systémů, tak snad to vyjde na opravu podpory života a možná i podsvětelných motorů. No a na hyperpohon můžeme zapomenout rovnou. To bude trvat déle než oprava podsvětelných motorů, štítů a transportéru", odpověděl Marks.

Evansová došla do kontrolní místnosti jedna, kde to celkem vypadalo dobře. Šla k nepotřebným panelům a vytáhla všechny krystaly, které mohla vytáhnout. Všechny krystaly dávala do krabičky, kterou vzala ze země. Po vytažení všech krystalů, kterých mohla, šla zpátky za Marksem a Kleinmanem.

Opravy na Odyssey trvají příliš dlouho. Trvalo jim celkem pět hodin, než zprovoznili podporu života, která i přesto nefungovala tak jak by měla, ale i přesto dodává dostatek kyslíku pro celou posádku. Major Marks většinou svého času trávil v kontrolní místnosti dvě a snažil se přijít na způsob jak dostat týmy z planety. Při přemýšlení také opravoval podsvětelné motory i štíty.

Byl to den po útoku na loď a Marks všechny poslal do kajut, aby se vyspali na další den. On jediný nešel a zůstal v místnosti. Neustále pracoval na opravách a vůbec nedbal na své zdraví.

Plukovník Emerson hlídkoval před jeskyní a přemýšlel o situaci, ve které se právě nachází. "Proč si nejdete odpočinout, plukovníku?" zeptal se Mitchell, který neustále byl vzhůru. "Každou minutou doufám, že se ozve Odyssea, ale zatím nic", odpověděl Emerson. "Myslíte, že se něco stalo?" zeptal se Mitchell. "Mám ten pocit. Jinak by se někdo ozval", odpověděl Emerson a pohlédl na Mitchella.

Bylo ráno a kapitán Kleinman hledal Markse. Myslel, že bude v kajutě, jenže tam nebyl a tak šel na můstek, kde také nebyl. Pak ho napadlo jediné místo, kde by mohl být a tak šel do kontrolní místnosti dvě.

Major Marks seděl u panelu a pomalu zprovozňoval systém po systému. Dveře do místnosti se otevřely a Marks se otočil směrem k nim. Když ho Kleinman uviděl, řekl: "Vypadáte, jako by vás někdo převálcoval." Marks se zaseknul a podíval se na sebe. "To vypadám, tak zle?" zeptal se Marks. "No, v jakém slova smyslu", odpověděl Kleinman a šel k němu. Když sednul k panelu a pohlédl na obrazovku, v momentě se zarazil. "Jak dlouho jste nespal?" zeptal se Kleinman. "Proč se ptáte?" zeptal se na oplátku Marks. "No, protože jen málo kdo stihne přes noc spravit polovinu systémů", odpověděl Kleinman. Marks vstal ze židle, když zmáčkl na pár tlačítek a šel k panelu pro podporu života. Tam prohodil dva krystaly a podpora života začala běžet na 100%. Pak se vrátil zpátky k panelu a pokračoval v práci. Kleinman na něho zíral s otevřenou pusou, ale i přesto, že Marks vše spravoval postupně, to tak nechtěl nechat jít dál. "Měl byste se jít vyspat. Klidně to za vás převezmu", řekl Kleinman. "Nemohu. Dokud nedostaneme týmy z planety. Každou minutu ztrácejí naději na přežití a plukovník Emerson na nás spoléhá a já ho nechci zklamat. Takže ne, nejdu", odpověděl Marks. Kleinman zavrtěl hlavou a začal opravováním podsvětelných motorů, které byly už částečně spraveny.

Podplukovník Carterová po dni a půl se pomalu probouzela. "Ahoj", řekl Paul, když ji uviděl, jak zamrkala očima. "Ahoj. Co se stalo?" zeptala se Sam. "Jeden z Luciánů tě chytl a svalila ses s ním dolů", odpověděl Paul. Sam chtěla sednout a tak ji s tím pomohl. "Kde to jsme?" zeptala se. "Stále na planetě", odpověděl Mitchell a přišel k ní. "Rád vidím, že ses probudila", dopověděl a dřepl si k ní. "Jak jsme na tom?" zeptala se. "Uvízli jsme tu", odpověděl Mitchell. "A co Odyssea?" zeptala se. "Ta se neozvala. Něco se muselo stát", odpověděl Emerson. "Na to ani nemysli", řekla Sam, protože Emerson myslel na nejhorší scénář. "Co můžeme vědět? Je to planeta Luciánské Aliance. Na orbitě klidně mohli hlídkovat lodě a my jsme je nezaznamenali", řekl Emerson. "Jak znám Markse, ten se nedá jen tak rychle porazit", řekla Sam a usmála se na Paula. "Asi máš pravdu", řekl Paul a přivinul si Sam k tělu.

Poručík Evansová přišla do kontrolní místnosti dvě s kávou pro majora Markse, který stále pracoval na opravách. I ona si všimla toho, že byl Marks unavený. Podala mu kávu a on řekl: "Děkuji." Evansová sedla vedle Kleinmana, který nevěděl, jak poslat Markse do postele. "Můžete na chvilku?" zašeptal Weaps a ukázal hlavou směr, kam chtěl jít. "Jistě", odpověděla Evansová a šla za Kleinmanem bokem. Marks si jich vůbec nevšímal. Napil se kávy a pokračoval v práci. Evansová s Kleinmanem byli co nejdál od Markse, aby je neslyšel. "Nechcete s ním promluvit? Už jsem to zkoušel, ale nějak to nevyšlo. Vy ho znáte lépe, než já. Zkuste ho přijmout, ať jde spát. Jestli to nevyjde, zhroutí se nám tu před očima", řekl Kleinman. "Pokusím se. Ale pochybuji, že půjde, protože ho znám právě takhle", odpověděla mu na to Evansová a šla k Marksovi. Posunula židli blíže k Marksovi a sedla na ní. "Mě nepřesvědčíš", řekl Marks a obrátil se směrem k ní. "Dobrá, takže si nás slyšel. Teď s tebou budu mluvit, jako tvoje kamarádka. Měl by ses jít vyspat. Na palubě jsou desítky lidí, kteří to mohou spravit", řekla Sharon. "Sharon. V tuto chvíli nemůžu a ty to dobře víš. Už jsem to říkal Weapsovi a teď to řeknu i tobě. Každou minutou, co se mi tu bavíme, ztrácejí týmy na planetě šanci k přežití. Nemohu jen tak odejít do kajuty a vyspat se. Nemohu", odpověděl Kevin a obrátil se zpátky k panelu. Evansová vstala z židle a šla ke Kleinmanovi. "Já vám to říkala", řekla mu a dala se do práce. Weaps povzdychnul a zavrtěl hlavou.

Hodiny a hodiny rychle utíkaly, že přišla další noc. Carterová s Emersonem po čase spali a hlídku si vzal tentokrát Jackson s Valou. "Co si o tom myslíš?" zeptala se Vala. "Nevím, co tím myslíš", odpověděl Jackson. "O tomhle všem. Uvízli jsme na planetě, která je z 80% tvořena naquadahem a nemůžeme se dostat odtud", vysvětlila mu to Vala. "Na to ti nedokážu odpovědět. Naquadah je pro obě strany velice vzácný a v našem účelu velice používaný. Potřebujeme ho stejně jako oni, jenže oni tu byli první a my jsme přišli přímo do pasti", řekl Jackson. "Snažíme se přijít na způsob, jak zastavit Orie, ale zatím spíše Luciánská Aliance dostává nás", řekla Vala. "Asi tak", řekl na to Jackson a pohlédl na oblohu, na které zářil velký měsíc v úplňku.

Marks pozdě večer, kolem jedné hodiny ráno, opouští kontrolní místnost dvě a jde chodbou někam do neznáma. Evansová s Kleinmanem, když ho uviděli, pomysleli na to, že se konečně rozhodl jít spát a tak už i jim nic nebránilo v opuštění místnosti. Jenže v to co mysleli, se spletli. Hodně spletli.

Unavený Marks bloudil po lodi a přitom se snažil zůstat vzhůru. Šel o palubu výše do strojovny, kde se nacházel hlavní generátor štítů. Kevin se musel soustředit, aby nepodlehl spánku a tak šel opatrně dovnitř, protože strop ve vnitř zaprvé byl nízký a zadruhé k tomu konstrukce také vysela ze stropu a byla jen otázka času, kdy spadne úplně na zem. Kevin dokázal se dostat opatrně až ke generátoru štítů, kde vysunul panel, na kterém prováděl výrazné změny. "Hotovo", řekl, když dokončil úpravu štítů. Pak se zvedal, ale zapomněl na to, že za ním byla kus konstrukce, do které se silně praštil ze zadu hlavou. "Au." Kevin klečel na zemi a chytl si rukou na hlavu. Pak se podíval na ruku, kterou měl od krve. "Sakra." Chytl se za hlavu a tentokrát pomalu vstal a opatrně se vracel zpátky ke dveřím.

Kevin se vrátil zpátky do kontrolní místnosti dvě a šel rovnou k panelu. Sedl na židli a zmáčkl na pár tlačítek. Na obrazovce se mu zobrazila specifikace Asgardských štítů, se kterými si pohrál. Kevinovi pěkně bolela hlava po tom nárazu hlavou do konstrukce, že i přestal myslet na spánek.

Byly to skoro tři dny po útoku Luciánské Aliance a jejich týmům se zatím nepodařilo nalézt polohu SG-1, SG-3 a tým, který byl vyslán z Odyssey.

Bylo ráno a polovina lidí už byla vzhůru. "Lidi, kolik máme ještě zásob?" zeptal se Mitchell. "Myslím, že na dnešek ještě vystačíme", odpověděl Jackson. "Neměli bychom se pokusit prostřílet se k bráně?" zeptal se Reynolds. "Beznadějný. I kdybychom tam došli, hned nás chytí nebo při nejhorším zabijí. Měli bychom tu zůstat a počkat, jestli se někdo ozve z Odyssey", odpověděl Emerson. "Vaše zbožné přání", řekl Reynolds. "Plukovníku, věřím, že na Odyssey na něco přijdou na způsob, jak nás dostat odsud", řekl hlasitě Emerson, že se probudil i zbytek lidí, který ještě spal. "Jak můžete vědět, že Odyssey stále je? Neozvali by se už náhodou nějak?" zeptal se Reynolds. Emerson vzteky vstal ze země a šel k Reynoldsovi, kterého přitlačil ke zdi. "Kdybychom nebyli v takové situaci, už byste měl rozbitou hubu", řekl Emerson a vrátil se zpátky ke Carterové. Reynolds se na chvilku zarazil a pak si teprve uvědomil, co vlastně řekl. "Paule, jsme tu už třetí den. Kdyby na něco přišli, už by tu dávno byli", řekla Sam. Paul zavřel na pár vteřin oči, když dosedl na zem a opřel se o zeď. "Slíbil jsem mu, že mu zařídím dovolenou s jeho ženou, teď jí budu vysvětlovat, že možná zemřel. To se mi vážně nechce", řekl Emerson. "Marksovi?" zeptala se Sam. Paul na ní pohlédnul a odpověděl: "Jo. Kdybych ho nezavolal, aby zaučoval Kleinmana, tak by zůstal na Zemi. Počkal by na přílet Daedala a pak by mohl trávit zbytek dovolené s kapitánem. Jenže to už je pryč." Sam si před Paula opatrně dřepnula a řekla: "Ty za nic nemůžeš. To já jsem za vše zodpovědná. Neobviňuj se z toho." Paul pohlédl na Sam, ale nic neřekl.

Evansová spolu s Kleinmanem šli do kontrolní místnosti dvě a čekali, že tam nikdo nebude. Po chvilce, co se otevřely dveře, se oba zarazili hned ve dveřích. Evansová šla hned k Marksovi a otočila židli i sním přímo k sobě. "Kevine. Jestli nepůjdeš hned spát, zhroutíš se nám tu tady. Dochází ti to?" Kevin na pár vteřin zavřel oči a pak je znova otevřel. "Už to skoro mám", řekl Kevin. "To je jedno, že jsi skoro hotov. Buď nám to napiš na papír, nebo řekni, jak to máme dokončit, ale jdi se vyspat", řekla Sharon. "Nechte mě oba být napokoji, prosím!" zařval Kevin a vstal ze židle. Prošel kolem Evansové a Kleinmana a šel k Asgardskému panelu. Evansová vážně nevěděla co dělat dál a tak vzteky odešla z místnosti. Kleinman jí hned následoval a tak tam nechali Markse samotného. Kevin se opřel o panel a sklonil hlavu. Vedle něho na panelu leží papír s jeho poznámkami na dokončení úprav, jenže nikdo si ho nevšimnul.

Kleinman dobíhal Evansovou, která neměla moc dobrou náladu. "Měním svojí odpověď. Takhle ho neznám", řekla Evansová. "Mám zkusit s ním ještě promluvit?" zeptal se Kleinman. "Můžete to zkusit, ale pochybuji, že půjde", odpověděla Evansová a šla směrem k můstku. Kleinman se zastavil a na chvilku zapřemýšlel. Kdo ví, co se mu právě probíhá v hlavě. Po chvilce se usmál a šel zpátky za Markse.

Dveře se znova otevřely a Marks si ho vůbec nevšímal. Kleinman si ho také nevšímal a šel k počítači. Marksovi to připadalo dost divný, že se vrátil zpátky a nic neříká. Otřel si oči a s papírem šel k panelu, u kterého seděl Kleinman. Papír položil na panel a zmáčkl na pár tlačítek. Pak šel k panelu pro podsvětelné motory. Kleinman si všimnul papírku, který Marks položil na panel a rychle si ho prohlédnul. Marks se po chvilce vrátil k panelu a Kleinman vstal. "Co se děje, kapitáne?" zeptal se Marks. "Je mi to moc líto, pane", řekl Kleinman. Marks byl zmatený, když to Kleinman. "A za co? Vždyť jste nic špatného neudělal. Jenom pár úprav a…" Než Marks stihl doříct větu, Kleinman ho ze zadu praštil do hlavy. Když Marks padal k zemi, chytl ho a opatrně ho položil na zem se slovy: "Teď už mám. Promiňte, ale když se nedokážete postarat sám o sebe…"


Pokračování příště


 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.