December 2012


HAPPY BIRTHDAY MARTIN CHRISOPHER (35 years 14.12.1977)

14. december 2012 at 14:33 Everything

HAPPY BIRTHDAY MARTIN



Art History

9. december 2012 at 17:41 Everything





















StarGate SG-1

9. december 2012 at 17:24 Everything

StarGate Universe

9. december 2012 at 17:21 Everything

Videos

9. december 2012 at 13:35 Everything

Welcome to the Videos. Please select a link below.





Profil

9. december 2012 at 13:24 Everything

A VERY WARM WELCOME

This blog is dedicated to my favorite actor Martin Christopher.

Hi,
my name is Martina and I resides in the Czech Republic, Olomouc, Šumperk with my parents and sister. My biggest hobby is writing stories and playing basketball. I'm very big a fan of Sci-fi and I think it was StarGate that started my love for Sci-fi. My big dream is to become a Director. =D

My English is not very good, so I'm sorry if you don't understand me. I'm Czech =D


Birthday: 29th November
Place of birth: Czech Republic, Olomouc, Šumperk
Citizenships: Czech
Height: 167cm
My hobbies: writing, playing basketball, reading, listening music, cycling
Contacts to me:

Visitor:
TOPlist


News: http://martinchristopher.blog.cz/1305/stargate-ships

Episode 12 : Dlouhá cesta, část 2 - Třetí část

2. december 2012 at 16:08 Fanfiction

ČÁST TŘETÍ


Major Marks a podplukovník Carterová byli přeneseni z ošetřovny do vojenské nemocnice, kde na ně čekala skupina doktorů. Markse odvezli na vyšetření a Carterovou do ordinace, aby ji ještě jednou prohlédli.

SG-1 byla přenesena na základnu, kde na ně čeká v zasedací místnosti generál Landry. "SG-1, vítejte zpátky", přivítal je Landry. "Děkujem, pane", řekl Mitchell a všichni sedli ke stolu. "Takže podle toho co jsme tam zažili, hádám, že se tam už nevrátíme", Jackson. "Přesně tak. Jenom se štěstím jste se dostali z planety", řekl Landry. "Takže z naquadahu nic nebude?" zeptala se Vala. "Jo", odpověděl vesele Jackson. Vala povzdychla a raději už nic neříkala. "Brzy můžeme předpokládat, že Luciánská Aliance bude mít větší bojovnou úspěšnost, jestli se naučí využít naquadah ve svůj prospěch", řekl Teal'c. "Doufám, že se to nedozvíme. Jinak proti nim budeme bezmocní", řekl Mitchell.

Marks už měl po všech vyšetřeních a právě leží na ošetřovně. Doktorka Dylan Genesis stála poblíž něho, když se po dvou hodinách probouzel. Kevin nejdříve viděl mlhavě, ale když zaostřil oči, povzdychnul. "To ne", řekl tiše. Dylan se usmála a řekla: "Ale ano, majore. Jak je to dlouho, co jste tu byl naposledy?" Kevinovi stačila jenom chvilka a odpověděl: "Asi tři měsíce zpátky." Dylan kývla hlavou a pohlédla na doktory, kteří byli naproti ní. "Zavezte ho na pokoj", řekla Dylan.

Podplukovník Carterová byla ve vedlejší místnosti, než byl major Marks. Seděla na vozíku a hned vedle ní stál plukovník Emerson. "Testy potvrdily to, co víte. Ale pro jistotu si vás tu necháme. Jestli se nic nezmění, tak během tohoto týdne půjdete domů", řekl doktor. "Děkuji, doktore", řekla Sam. "A co Marks? Jak je na tom on?" zeptal se Paul. "Má štěstí. Naštěstí to není tak vážný, jak to vypadá. Ale přesto si ho tu asi dva týdny necháme. Hlavně co teď potřebuje je hlavně klid. A jinak nebude mít žádné následky. No, do dvou měsíců ho máte zpátky v aktivní službě", odpověděl doktor. "Dva? Spíše byste měl trochu ubrat. Ten v nemocnici dlouho nevydrží a obzvlášť doma", řekla Sam. "Podle čeho to soudíte?" zeptal se doktor. "No, trochu jsme si povídali, než jsme dorazili na Zem", odpověděla Sam. Paul stoupnul za ní a doktor otevřel dveře. Všichni tři opouštějí místnost a po chodbách nemocnice k pokoji, kde bude Sam trávit necelý týden. "Už jste přemýšleli nad jménem? Většina lidí ho má připravený čtyři měsíce před porodem", zeptal se doktor. Sam pohlédla na Paula a ten kývnul hlavou. "Přemýšleli jsme o jméně Olivia", odpověděla Sam. "Olivia? Tak se jmenuje moje sestra. Vybrali jste si krásné jméno", řekl doktor a otevřel dveře do pokoje. "Máte štěstí. Zatím tu budete sama. Ale kdybyste si chtěla s někým popovídat, tak hnedka vedle máte majora Markse, který má také pokoj sám pro sebe. Ale musíte počkat, až se trochu zotaví a nebude ho bolet hlava. Zatím mu musíme tlumit bolest, než přestane sama", řekl doktor. Sam lehla do postele a Paul ji přikryl peřinou. "Tak vás tu nechám o samotě. Kdybyste něco potřebovala, tak stačí zazvonit", řekl doktor. "Děkujem", řekl Paul a doktor odešel.

O tři dny později

Majoru Marksovi už bylo natolik lépe, že se začal v nemocnici nudit. A podle toho jak se zotavuje, půjde do týdne do domácí péče. Vedle něho měl na stolku papíry, na které psal své poznámky ohledně zlepšení štítů a hyperpohonu. V tuto chvíli spal, takže doktor mohl podniknout jeden ze svých plánů, jak uklidnit Markse a aby se zároveň nenudil. Pár hodin po tom co Marks usnul, otevřel doktor dveře do jeho pokoje, do kterého přivezl Carterovou na vozíku. Marks, když uslyšel zvuk otvírajících se dveří, se vzbudil a pohlédl směrem ke dveřím. "Zdravím, majore. Vezu vám společnost", řekl doktor. "Podplukovníku, vy jste ještě tady?" zeptal se Marks. "Ještě tak dva dny a pustí mě", odpověděla Carterová. "No, tak to vám závidím. Já si tu ještě pobudu hodně dlouho", řekl Marks. Carterová sedla na vedlejší postel a pomalu Marks sednul. "Pozor, aby se vám nezamotala hlava", řekl doktor. "Nebojte, doktore. Od té doby co ze mě sundali polovinu věcí, jsem opatrnější, ale na oplátku se nudím", řekl Marks, který byl pouze napojen na pulsoxymetr a tlakoměr. "Proto jsem přemístil podplukovníka Carterovou k vám", řekl doktor. "No, stejně asi za pár minut tu bude Martina. Za chvíli vystoupý Daedalus z hyperprostoru", řekl Marks a pár vteřin po tom někdo zaklepal na dveře. Doktor otevřel dveře, za kterými stál Plukovník Emerson s kapitánem Kleinmanem. "Zdravím. Říkali mi, že vás tu najdu oba", řekl Emerson. "No, tady Marks se začal nudit a tak mě dali k němu", řekla Carterová. "Rád vidím, že je vám už lépe, majore", řekl Kleinman. "No, já jsem rád, že stále máte práci. Jinak vás taky rád vidím, oba dva", řekl s úsměvem Marks a znova někdo zaklepal za dveře. Všichni byli překvapeni a říkali si, kdo to může být. Doktor otevřel dveře, kterými prošla kapitán Marksová. "Kevine", řekla Martina a šla rovnou ke Kevinovi. "Tak já vás tu nechám. Kdyby něco, tak zazvoňte", řekl doktor a opustil místnost. "Jsi v pořádku?" zeptala se Martina. "Jsem v pořádku", odpověděl Kevin a usmál se. Martina si oddychla a pohledla na Kleinmana. "Weapsi, Weapsi. Co vy to jen vyvádíte?" zeptala se. "On za to nemůže a žalovat ho také nebudu", řekl Kevin. "No, ale to není to nejhorší. Brzy tu bude plukovník Caldwell. Chce dostat Weapse před vojenský soud", řekla Martina. "Cože?" vykřikl Kevin a pokračoval dál, ale normálním hlasem: "Vím, že když nižší důstojník praští vyššího důstojníka, je to trestné. Ale v tomto případě rozhoduju já, jestli půjde Weaps k soudu, ne Caldwell." Paul podhlédl na Sam a pak šel ke Kevinovi. "V jednom může on zasahovat. Caldwell je velitelem lodi a kapitán je jeho podřízený. On rozhoduje, jakou chce mít na palubě své lodi posádku. Když někdo poruší určená pravidla, jako je třeba porušení kázně či něco podobného, má pravomoc ho vyhodit ze své lodi. V tomto případě to jde k vyšetření a to rovnou k vojenskému soudu. I přesto, že jste proti tomu. Jediná záchrana kapitána jste vy, Marksi", řekl Paul. "Ještě jeden důstojník, pane", řekl Weaps. "Poručík Evansová", řekl Kevin. "Poručík slyšela celý náš rozhovor z chodby, než přiběhla do místnosti", řekl Weaps. "V tom případě byste mohl mít šanci", řekl Paul a někdo znova zaklepal za dveře. Všichni tušili, kdo to je a tak se Kleinman držel od dveří co nejdál. "Raději si lehni, nehodlám tě zastavovat, když ho budeš chtít praštit", řekla Martina. Kevin ji poslechl a tak lehnul. Emerson šel ke dveřím, otevřel je a do místnosti vešel plukovník Caldwell. Jakmile ho Marks uviděl, měl tendenci ho praštit hned ve dveřích. "Oh, kapitáne. Takže už to vědí, že?" zeptal se Caldwell. "Ano, vědí", odpověděla Marksová a vstala z postele, na které seděla. "Tohle jste neměl dělat, kapitáne. Vy víte, co vás teď čeká. Myslel jsem, že jste dobrý první důstojník. Asi jsem se spletl", řekl Caldwell. "Můžete my potom říci, proč jste ho dal k soudu?" zeptal se Marks. "Protože na mé lodi nechci mít důstojníky, kteří jen tak udeří do dalšího", odpověděl Caldwell. Marksovi stačila jen vteřinka, aby se naštval. Sednul a pulsoxymetr s tlakoměrem sundal ze sebe tak rychle, že potom vstal z postele a šel rovnou ke Caldwellovi. "Vy nemáte ani ponětí, co se na té lodi stalo. Takže přestaňte tady mluvit o tom kdo je tady dobrý důstojník a kdo koho praští nebo praštil. Kdybych byl plukovníkem stejně, jako jste teď vy, praštil bych vás rovnou a to bez rozmyšlení. Taky byste mě potom žaloval? Jenomže za to co se stalo na Odyssee, můžu já. Takže se vší úctou, plukovníku, já stojím za Kleinmanem", řekl Marks, jehož nálada byla dost viditelná. "Já své slovo neberu zpět, majore. Zítra se uvidíme u soudu, kapitáne", řekl Caldwell a odešel z pokoje. Marksovi se po chvilce zamotala hlava a Martina hned šla k němu. "V pořádku?" zeptala se. "Jenom se mi trochu zamotala hlava", odpověděl Kevin a Martina mu pomohla lehnout zpátky do postele. Sam vstala z postele a šla k Martině. Paul stál u Weapse, který přemýšlel, co bude dělat. "Neměl bys vstávat tak prudce", řekla Martina a nasadila mu na ruku tlakoměr. Sam vzala pulsoxymetr a nasadila mu ho na prst. "Jestli ten soud vyhraje, nemáte šanci se dostat na jinou loď", řekl Paul. "Já vím", řekl Weaps. "Na Odyssey možná ne, ale na Athenu by mohl. Athena se zřekla hned při stavbě lodi IOA a plukovník Svitsová je má bývalá velitelka, takže bych se s ní mohl domluvit, jestli to dojde tak daleko", řekl Kevin. "V tom má pravdu. Athena spadá jen k programu X-304 neboli BC-304. A i tam má málo lidí pravomoc ve vybírání posádky", řekla Martina. "Boji se rozhodně vyhnout nechci. I když je to jediná šance, jak zůstat v tomto programu. Ale nejdříve se pokusím, nějak usvědčit před vojenským soudem, který je zítra", řekl Weaps. "V tom je ale problém, že je zítra", řekla Sam. "Já vím. Z nemocnice zdrhnut nemůžu. Jedině kdo mě může zastoupit je Evansová, která je jedinou svědkyní celé té události", řekl Kevin. "Hned jak půjdu, ji kontaktuji", řekl Paul. "O den to neuškodí. Na ten soud půjdu taky. Ve skutečnosti jsem také porušila kázeň tím, že jsem šla na tu planetu. A navíc se ve vojenských soudech trochu vyznám. Mohla bych vás i obhajovat", řekla Sam. "Děkuji", řekl Weaps. "Jediný způsob na vítězství je najít dostatek důkazů a svědků. Jenomže my máme jenom jednu svědkyni a já tam jít nemohu, protože mě odtud nepustí. A o důkazech ani nemluvit, protože žádný nemáme", řekl Kevin. "Ale jako důkaz může být i svědectví. Stačí, když všichni tři napíšete na papír celou tu událost. Jestli se budou shodovat, tak budeme mít větší šanci k vítězství", řekla Martina. "V tom máte pravdu. Ale stejně je to jenom malá šance", řekla Sam. "Caldwell dobře ví, co dělá. Něco chystá", řekla Martina. "Ale co? Ví, že jsi moje žena. Nikdy by neriskoval to, že bys odešla z Daedala", řekl Kevin. "Možná mu jde právě o to", řekla Martina. "To nemůžete vědět. My tři půjdem zítra k soudu a pokusíme se vyhrát. Vy zůstanete tady a vy na něho dohlédnete", řekl Paul. "Budu vám držet palce, pane", řekl Kevin. Paul kývnul hlavou a spolu s Weapsem odešli z pokoje. Než ale odešel, zastavil ho ještě Kevin: "Pane. Ještě něco mám pro vás." Kevin natáhl ruku, vzal do rukou papíry a podal je Paulovi se slovy: "Když nemohu pomáhat s opravami, tak vám pomůžu alespoň dálkově." Paul se usmál a odešel. "No, a já jdu promluvit s doktorem o mém dřívějším propuštění", řekla Sam a vzala na sebe župan. "Tak mu rovnou řekněte, ať mi přichystá revers. Nechystám se zdrhnout, ale jestli Caldwell potopí Kleinmana hned zítra, nezbude mi nic jiného, než ho z toho vytáhnout", řekl Kevin. "No to ani náhodou. Budeš tady pěkně ležet", řekla Martina. Sam se usmála a odešla.

Zbytek dne rychle uběhl, až nastala chvíle vojenského soudu. Plukovník Emerson s podplukovníkem Carterovou stojí před budovou vojenského soudu, který byl postaven a určen k programu X-304, SGC a Atlantis. Oba byli oblečeni do uniforem a čekali tam na kapitána Kleinmana, který za nimi přišel během pár minut. "Pane. Madam", řekl Kleinman. "Kapitáne. Můžeme?" zeptala se Carterová. Kleinman kývnul hlavou s odpovědí: "Můžeme." Všichni tři šli do budovy, kde už na ně čekali. Když všichni tři vešli do soudní síně, Kleinman se zarazil v momentě, když uviděl Caldwella. "Nesmíte se ho bát, to právě chce", řekla Carterová. "Myslím, že to se mu povedlo. Bez Evansové jsem už teď skončil", řekl Kleinman. "Nevím, proč se nám ji nepodařilo sehnat", řekl Emerson. "Ještě to nesmíme vzdát. Teprve to začne", řekla Carterová.

Kevin s Martinou sedí v nemocnici a doufají v nejlepší. "Bez Evansové nemá šanci", řekl Kevin. "V tom s tebou souhlasím", řekla Martina a šla ke skříňce, kde měl Kevin věci. Ze skříňky vytáhla věšák, na kterém měl Kevin uniformu. "Tohle dělám poprvé a naposledy", řekla Martina a podala mu uniformu. Kevin vstal z postele a oblékal se do uniformy. Tentokrát to má lehký, protože ještě včera ho odpojili od pulsoxymetru a tlakoměru, takže můžou tajně utéci. "Doufám, že tu máš i vysílačku?" zeptal se. "I na to jsem myslela", odpověděla Martina. "Caldwell bude vyřízený, až mě uvidí", řekl Kevin. "To si piš, že jo. Hlavně, když uvidí tvojí omotanou hlavu", řekla Martina. Kevin se usmál a řekl: "Můžeme." Martina vytáhla z kapsy vysílačku, kterou aktivovala. "Daedale, tady kapitán Marksová. Zaměřte můj a lokátor majora Markse a přeneste nás do soudní budovy", řekla do vysílačky. Oba stáli na jednom místě a nic se neděla. Martina pochopila, o co se jedná a tak řekl do vysílačky: "Pat. Já vím, že mě slyšíte. Přeneste nás tam. Jinak vám to bude muset přikázat major." Během pár vteřin se ozvala kapitán Meyersová: "Zahajuji transport." Během pár vteřin oba zmizeli.

Oba dva se objevili na chodbě před soudní síní. "Je načase někomu nakopat zadek", řekl Marks a šli ke dveřím.

Kapitán Kleinman seděl vepředu spolu s podplukovníkem Carterovou. Vedle nich na druhé straně seděl plukovník Caldwell a jeden vyšší důstojník. Soudce se zrovna chystal říci rozhodnutí, ale v tom ho zastavili Martina a Kevin Marksovi přicházející do soudní místnosti. Šli uličkou přímo dopředu ke Carterové a Kleinmanovi. Caldwell, když uviděl majora a kapitána, tušil, co teď přijde. "A vy jste?" zeptal se soudce. "Major Kevin Marks. Ten kvůli komu se tohle všechno děje", řekl Kevin a spolu s Martinou stoupli ke Kleinmanovi. "A rovnou vám tady říkám, že kapitán Dave Kleinman je v tom nevině. Vše co se odehrálo na Odyssee, byla moje chyba", pokračoval Kevin. Plukovník Emerson byl překvapený, že vidí majora Markse a kapitána Marksovou. Kapitán Kleinman má teďka větší šanci, že může zůstat u programu X-304. Pár minut potom co tam přišli Marksovi, se otevřely dveře, ale tentokrát nimi prošla poručík Sharon Evansová. "Zdravím. To byl dobrý pokus, plukovníku Caldwelli. Poslat mě na místo, kde není žádný signál", řekla Evansová. "A vy jste?" zeptal se soudce. "Poručík Sharon Evansová", odpověděla a šla k Marksovi. "Oh, nemáš být v nemocnici?" zeptala se Markse. "Teoreticky ano", odpověděl Kevin a usmál se. Marksová pohlédla na Carterovou, která se také usmála. "Určitě jste už četl kapitánovu zprávu, tak tady máte moji", řekl Marks a podal soudci svou zprávu. Evansová se taky přidala a podala soudci svoji zprávu. Caldwell byl tu dobu v pasti. Tím, že tam je i Evansová, má Kleinman už vyhráno. Marks s Evansovou se vrátili zpátky k Marksové a čekali na soudcovo rozhodnutí. "Soud bude pokračovat za půl hodiny", řekl soudce a odešel z místnosti. Marks se otočil ke Carterové a Kleinmanovi a řekl: "No, myslím, že jsme přišli právě včas." Emerson, Carterová a Kleinman vstali a šli ke Kevinovi. "Co kdybychom šli na oběd? Dneska jsem ještě nejedl", řekl Kevin. Martina se usmála a vzala Kevina za ruku. "A proč ne", řekl Paul a všichni šli do restaurace, která byla vedle budovy určena pro vojáky.

Všech šest usedlo kolem stolu a Kevin vzal do rukou jídelní lístek. "Co dneska dávají?" zeptala se Sharon. "Mňam. Myslím, že si dneska pochutnáme", řekl Kevin a mávl rukou na číšníka. "Dejte nám to šestkrát a taky šestkrát džus", řekl Kevin a položil jídelní lístek zpátky na stůl. Číšník si vše zapsal a řekl: "Hned to bude." Číšník odešel a Kevin byl spokojen. "Tak teď mi pověste, jak jste se dostal z nemocnice?" zeptal se Paul. "Stačí mít v nemocnici vysílačku a skvělou ženu", odpověděl Kevin. "Viděli jsme Caldwella, jak se tvářil, když vás dva uviděl?" zeptal se Weaps. "Na ten pohled se nedá zapomenout", odpověděla Sharon. "Myslím, že tohle jsme vyhráli", řekl Kevin. "Já bych tak nejásal. Podívejte se, kdo sem jde", řekl Weaps. Všichni pohlédli na jednu stranu a uviděli jdoucího Caldwella přímo k nim. "Asi mu to dneska nestačilo", řekl Kevin. Plukovník Caldwell přišel k nim a zůstal stát poblíž stolu. "Plukovníku, co vás sem vítá?" zeptal se Marks. "Jsem překvapen, že vás vidím, majore. Ale to není ten důvod, proč jsem sem za vámi přišel. Soud byl zrušen. Můžete zůstat v programu, kapitáne", řekl Caldwell a usmál se. Marks se zmateně na něho dívá. "Teď jsem vám nějak nerozuměl", řekl Marks. "Byl jsem u soudce a stáhl jsem obvinění. Došlo mi, že to záleží pouze na vás. A taky jsem zjistil, jaké to je, když někdo za někým stojí", řekl Caldwell a chystal se k ochodu. "Nedáte si s námi, pane? Místa tu je ještě dost", řekl překvapivě Kleinman. Caldwell se obrátil na ně a ostatní kývli hlavou. "No, jestli vám to nevadí, tak moc rád", řekl Caldwell a sednul na židli. "Myslím, že bychom měli pozvat i někoho jiného", řekla Marksová a vzala do ruky vysílačku. "Pat, přenes se sem za námi", řekla do vysílačky Martina. Během pár vteřin se u nich objevila kapitán Pat Meyersová. "Posaďte se, kapitáne", řekl Caldwell. Meyersová nechápavě přisedla ke stolu. Kevin se obrátil na číšníka a řekl: "Přidejte k tomu ještě další dvě." Číšník kývnul hlavou a přiobjednal další dvě. "Tak to je dobrý. Ze soudu nám tu vznikl vojenský oběd", řekla Carterová. "Ještě řekni, že nemáš hlad", řekl Paul a Sam se usmála. "Takže žádný loučení se nekoná?" zeptala se Pat. "Ne, nekoná", odpověděl Caldwell. "Víte, že teďka se vám budu bát, pane?" zeptal se Kleinman. "To nemusíte. Hlavně když mi slíbíte, že mě nikdy bezdůvodně nepraštíte. Jinak vás převelím do ochranky", řekl Caldwell a do jednoho se všichni během pár vteřin rozesmáli. Všichni pak postupně dostávali objednaná jídla, které Kevin objednal. "Já tě uškrtím. Tohle jsem nejedla už hodně dlouho", řekla Martina, když uviděla před sebou kuřecí řízek s brambory. "Proč myslíš, že jsem ho objednal. Tak přeji dobrou chuť", řekl Kevin. Než všichni začali jíst, Emerson zahlédl jdoucí ženu přímo k nim. "Marksi, být vámi tak zdrhám", řekl Paul. "A proč?" zeptal se zmateně Kevin. Paul ukázal prst jedním směrem. Kevin se otočil za sebe a řekl: "A sakra. Ta mně tu zrovna chyběla." Rychle obrátil hlavu zpátky a dělá jako by tam nebyl. Jenomže Markse se nedalo tak snadno přehlídnout. "Majore Marksi. Já vím, že jste to vy. Máte být v nemocnici", řekla doktorka Dylan Genesis. "Jako kdybyste mě neznala", řekl Kevin. "No právě, že vás znám v tomhle dost dobře", řekla Dylan a vytáhla z kabelky Marksovu složku. Položila ji na stůl a všichni se na ni dívali. Pak vytáhla z kabelky revers a propisku. "Kolikátý to je revers, který podepisuješ?" zeptala se Sharon. "Popravdě. Tenhle je asi dvacátý třetí", řekl Kevin a podepsal revers. Dylan založila revers do složky a odešla. "Nechcete se taky přidat?" zeptal se Kevin. "Raději ne, ale děkuji", řekla Dylan a odešla. "Dvacet tři? Jak jste to stihl?" zeptal se Paul. Kevin se usmál a začal s vypravováním svých krásných příhod: "Když jsem byl malý, co se týče opravování, to mě nikdy nešlo, ale když šlo o rozebírání, v tom jsem byl expert. Strkal jsem všude ruce a většinou to skončilo tím, že jsem skončil v nemocnici. Když už mě bylo osmnáct, začali mě nemocnice unavovat a tak jsem vždy třetí den podepsal revers a šel domů. No a poprvé do nemocnice jsem se dostal se slabým otřesem mozku. Stalo se to, když jsem se praštil o topení. Pak to bylo popálení od hrnce, když jsem se učil vařit a samí takový rošťárny. Největší sranda byla, když mě vezli do nemocnice, po zásahu elektřinou. Když se mě zeptali, jak se mi to stalo, tak jsem se málem začal smát, protože se mi to stalo, když jsem opravoval žárovku na lustru a zapomněl jsem vypnout proud." Všichni se tam začali smát a to ze všech nejvíce Kevin s Martinou. "Vy jste musel být rošťák, Marksi", řekl Paul. "Taky že jo. Až když jsem skončil školu, tak to teprve začalo být zajímaví. Místo rozebírání jsem vše začal opravovat. A potom všem jsem skončil tady u letectva, kde mě plukovník Svitsová zaučila. Po pár letech jsem nastoupil na Prometheus a zbytek příběhu už znáte. A mezitím jsem poznal Martinu a pár let potom jsme se vzali", řekl Kevin a políbil Martinu. "Myslím, že bychom měli začít jíst, jinak nám to vystydne", řekla Carterová a tak se všichni pustili do jídla.


Episode 12 : Dlouhá cesta, část 2 - Druhá část

2. december 2012 at 16:04 Fanfiction

ČÁST DRUHÁ


Plukovník s doktorem dorazili před místnost, ve které je generátor štítů. Emerson vytáhnul bezpečnostní kartu z kapsy a otevřel ni dveře. "Wow. Jak se sakra dostal, až tam doprostřed?" zeptal se Emerson při pohledu do místnosti, které byla na tom pořád stejně, když tam byl Marks. "To nevím. Ale jestli chceme zjistit, co se stalo, musíme jít dovnitř a pořádně se dívat kolem sebe", řekl Turner. Doktor odvážně šel jako první a rozhlížel se kolem sebe. Oba postupovali opatrně, aby se nepraštili do konstrukce stejně jako Marks, jenomže oni to zatím nevěděli, že to bylo tam. Po necelé minutě se dostali ke generátoru a začali prohledávat místo, kde by se Marks mohl praštit. "Tak jo. Předpokládejme, že major byl přesně tady, kde teď právě jsem já. Co by udělal za pohyb, kdyby odcházel?" zeptal se Turner. "Po úpravách by se chystal k odchodu", odpověděl Emerson. "Přesně", řekl Turner a pomalu se zdvihal. "Pozor ať se nepraštíte", řekl Emerson. Turner se v ten moment otočil a přímo před ním uviděl na jedné z části konstrukce krev. "Myslím, že se mu to stalo tady", řekl a ukázal na krev. "Teď musíme doufat, aby to nebylo něco vážného, než to vypadá. Vraťme se zpátky", navrhl doktor a tak se vydali na zpáteční cestu.

Evansová s Kleinmanem se vrátili na můstek a usedli ke konzolám. "Hyperpohon nabíhá", oznámil Kleinman. "Celé posádce, tady Evansová. Vstupujem do hyperprostoru", řekla do vysílačky Evansová. Zmáčkla na pár tlačítek a nastavila kurs k Zemi.

Odyssey vstoupila během několika vteřin do hyperprostoru.

"Za den bychom měli být na Zemi. Dříve to nejde kvůli poškozením", řekla Evansová. Čekala, že Kleinman něco řekne, ale nic. Weaps se opíral rukama o konzoly a přemýšlel o tom, co udělal. Evansová vstala z křesla a šla za ním. "Slyšel jste od doktora, že za to vy nemůžete", řekla Evansová. "Částečně za to můžu. Kdybych ho nepraštil, nebyl by v této situaci", řekl Kleinman. "Jsou to jenom spekulace a samé kdyby nebo jestli. Nejdříve musíme počkat, jak to s ním bude dál a pak se teprve z něčeho můžete obviňovat. Dejte tomu čas", řekla Evansová. Kleinman na ní pohlédl a kývnul hlavou s tím, že má pravdu.

Když se Emerson s Turnerem vrátili zpátky na ošetřovnu, měl už Marks obvázanou i hlavu. "Kolik minut uběhlo?" zeptal se Turner. "Dvacet pět minut", odpověděla Reynoldsová při pohledu na hodinky. "Jestli se neprobere do pěti minut, tak tu nemluvíme o otřesu mozku, ale o něčem vážnějším", řekl Turner. Toho se všichni obávali po tak dlouhé době. Všichni tam stáli a doufali, že se do těch pěti minut probere. Sam držela Paula za ruku a utěšovali se tím navzájem. Mezitím tam přišel i Kleinman s Evansovou. Minuta po minutě utíkala a byla jen otázka času, jak to s Marksem dopadne. Všichni tam netrpělivě seděli a čekali. Nakonec jim štěstí dopřálo. Marks pomalu začal hýbat s hlavou. Emerson vstal ze židle a šel k Marksovi. "Marksi." Marks pomalu otvíral oči a rozhlížel se kolem sebe. V duchu si říkal, kde to vůbec je. "Co se stalo?" tichým hlasem se zeptal. "Byl jste v bezvědomí", odpověděl Turner. "Jak se to stalo?" zeptal se znova Marks. Turner pochopil, o co se jedná. "Co si naposledy pamatujete?" zeptal se. "Poručík Evansová mi přinesla kávu a snažili se mě s Kleinmanem přesvědčit, abych se šel vyspat", odpověděl. Turner pohlédl na Evansovou. "To bylo včera před sedmou hodinou", řekla Evansová. "To je skoro patnáct hodin", řekl zděšeně Kleinman. "Jednoduše mám okno, Weapsi. Po chvilkách se mi bude paměť vracet", řekl Marks. "Chci se vám omluvit, Marksi, že jsem vás praštil", řekl Kleinman. "Vy jste mě praštil? No, ale stejně se nemusíte omlouvat. Určitě to byla moje blbost. Hlavně, že jsme všichni v pořádku", řekl Marks. Kleinman byl překvapen, protože většina lidí proviní toho druhého, ale takový Marks není. "Na delší mluvení budete mít čas na Zemi. Teď musíte odpočívat. A také vám udělám v něčem radost. Musíme vás držet vzhůru, než dorazíme na Zem. Takže nám tu teďka neusněte", řekl Turner. "No nazdar. V tom možná bude problém, doktore", řekl Marks. "My vám s tím pomůžeme", řekla Carterová. "Co kdybyste mě k němu dali blíže a vy byste se vrátili zpátky k práci. Stejně tu musím zůstat", nabídla se Carterová. "Jestli chcete, tak v tom není problém", řekl Turner. "Mám ale jednu podmínku. Sundáte to ze mě?" zeptala se Sam. "No, tak dobrá. Ale nemocnici se stejně nevyhnete", řekl Mark. "Souhlasím", řekla Sam a Marks se usmál.

SG-1 seděla v zasedací místnosti a mluvila přes subprostorové spojení s generálem Landrym. "Jsem rád, že jste v pořádku. Jak jste dopadli?" zeptal se Landry. "Po necelé hodině Luciánská Aliance našla SG-3 a tak jsme jim šli na pomoc. Tím jsme se taky odřízli od brány a tak nám nezbývalo nic jiného, než se ukrýt. Po tom co Odyssey vystoupila z hyperprostoru, přišli na způsob jak dolů za námi poslat tým, se kterým se i nakonec objevila Carterová spolu s plukovníkem Emersonem. Neptejte se na to, jak jsme se odtamtud dostali, to byste se musel zeptat posádky, které se podařilo nějak proletět atmosférou a vyzvednout nás", informoval generála podplukovník Mitchell. "Hlavně, že to vyšlo", řekl Emerson, který prošel dveřmi a stoupl si před obrazovku. "Pane", řekl. "Plukovníku. Jak jste na tom s opravami?" zeptal se Landry. "Typuji, že dobrý dva týdny budem mimo službu. A co se týče posádky, ta je polovičně indisponovaná. Jinak bychom měli na Zem dorazit za necelý den", odpověděl Emerson. "Pošleme subprostorovou zprávu na Daedalus, že jejich návrat ze Země zpátky do Pegasu bude prodloužen, než vaše loď bude opravena. Mezitím to bude muset Athena zvládnout v Pegasu zatím sama", řekl Landry. "Ano, pane", odpověděl Emerson. "To je vše. Kdyby něco, ozvěte se. Landry končí." Spojení mezi Odyssey a SGC bylo přerušeno. "Plukovníku, jak je Sam?" zeptal se Mitchell. "Je v pořádku i dítě", odpověděl Emerson. "To rád slyším", řekl Mitchell.

Podplukovník Carterová ležela vedle Markse, který klimbá hlavou a snaží se neusnout. "Marksi, nesmíte spát", řekla Carterová a slezla z postele. Sedla na vozík, který měla vedle sebe a jela na druhou stranu k Markově posteli. "Marksi." Marks otevřel oči a pohlédl na levou stranu, kde seděla Carterová. "Madam", řekl Marks. "Nespěte nám tu. Vím, že vás to nutí, ale musíte vydržet", řekla Carterová. "Snažím se. Ale po tom, co jsem čtyři dny nespal, to nějak nejde", řekl Marks. "Mám nápad. Jak dlouho dokážete s někým si povídat?" zeptala se Carterová. Marks pohlédl na ní a zapřemýšlel se nad tím, co právě řekla. "V tomto případě vydržím tak hodinu, jestli vůbec i tu hodinu. Jinak klidně celý den", odpověděl Marks. "Tak dobrá. Začněte", řekla Carterová. "Holka nebo kluk?" zeptal se Marks. Carterové chvilku trvalo, než si uvědomila, co tím Marks myslí. "Holka", odpověděla Carterová a takhle spolu vydrželi mluvit půlku dne. "Teď já. Jak se má vaše žena?" zeptala se Carterová. "Oh, Martina. Za čtyři dny by se měla vrátit s Daedalem. Ta bude řádit, až mě uvidí", řekl Marks. "Myslím, že ne, když jí to vysvětlíte", řekla Carterová. Marks se začal cítit blbě. "Asi budu zvracet", řekl. "Potřebuji tu kýbl", řekla okamžitě Carterová. Doktor Turner byl poblíž a tak rychle vzal do rukou kyblík a rychle ho podal Carterové. Kyblík dala na postel a Marks se nad něho naklonil a šlo to z něho raz dva. Carterová mu přidržovala hlavu a zároveň se dívala na doktora, který zašel bokem a vzal ze skříně kanylu s infůzí. Hned jak Marks přestal zvracet, vzala Carterová kyblík a podala ho jedné zdravotní sestřičce. Marks lehnul zpátky na postel a doktor přišel k němu. "Vím, že to nemáte rád, ale teď se tomu nevyhnete", řekl Turner. "Ale ne", řekl na to Marks, protože nesnášel kanylu. "Bohužel. Nějak do vás musíme dostat tekutiny, aniž byste později znova zvracel", řekl doktor a Marks nastavil pravou ruku. Turner vzal do ruky škrtidlo a přiškrtil mu končetinu. Pak mu naklepal ruku a až potom zavedl kanylu do periferní žíly. Marks se na to dívat nemohl, jinak by se pozvracel znova a tak se díval na Carterovou. "Hotovo", řekl doktor a pověsil infůzi na stojan. "Marksi. Teď nesmíte usnout. Za pár hodin budem na Zemi", řekla Carterová. Oba věděli, že Markse dlouho vzhůru neudrží. Sam vzala do ruky vysílačku a aktivovala ji. "Paule, tady Sam", řekla do vysílačky. "Sam, co se děje?" zeptal se. "Musíte šlápnout na pedál. Marks už dlouho vzhůru nevydrží", odpověděla Sam.

Plukovník Emerson chodil po můstku a nevěděl co dříve dělat. Šel k Evansové a zeptal se: "Kdy budeme zpátky na Zemi?" Evansová zmáčkla na pár tlačítek a na obrazovce se ji objevil přibližný čas. "Necelé tři hodiny", odpověděla Evansová. Emerson aktivoval vysílačku a zeptal se: "Vydrží Marks ještě tři hodiny?"

Samantha se podívala na Kevina a pak odpověděla: "Nejspíše ne. Je nějaká možnost zrychlit?"

Emerson pohlédl na Evansovou, která zavrtěla hlavou. "Máme tu jistý problém s jedním okruhem, který nedodává potřebnou část energie do hyperpohonu", odpověděla Evansová.

Marks natáhnul ruku a zeptal se: "Půjčíte mi vysílačku?" Carterová mu podala svojí vysílačku, kterou aktivoval. "Musíte přemostit ten okruh. Použijte okruh z podsvětelných motorů. Tím dostanete kolem 10% výkonnosti navíc", řekl Marks.

Evansová vstala z křesla s vysílačkou v ruce. "Pokusím se ho přemostit. Ty zatím vydrž vzhůru", řekla do vysílačky při odchodu z můstku.

"Budu se snažit", řekl Kevin ze všech sil, které mu zbývaly. Carterová vzala vysílačku z jeho rukou a položila ji bokem.

Evansová doběhla do kontrolní místnosti dvě, kde se pomalu vše dávalo dohromady. Vstoupila do místnosti a šla hned k panelu pro hyperpohon a podsvětelné motory. Oba panely otevřela a vzala z pultu propojovací dráty. Na chvilku se zapřemýšlela a pak propojila motory s hyperpohonem. Potom prohodila dva krystaly a najednou se ozval zvuk zrychlení hyperpohonu. Evansová se usmála a řekla do vysílačky: "Funguje to." Z vysílačky se ozval Emerson: "Dobrá práce, poručíku. Vraťte se na můstek." Evansová se rozeběhla zpátky na můstek.

Marks pomalu zavíral oči. Bylo toho na něho moc. Carterová okamžitě na něho promluvila: "Nespat, majore." Marks se pousmál a řekl: "Já nespím."

Evansová přiběhla na můstek a rychle sedla k řízení. "Páni. Za hodinu a půl jsme doma", řekla Evansová. "Snad to do té doby vydrží", doufal Emerson. Pohlédl na Kleinmana, který se stále opíral rukama o konzoly. Pořád si vyčítá, že to je jeho chyba. Že by se to všechno nestalo, kdyby ho nepraštil. "Nevyčítejte si to, kapitáne", řekl Emerson. Kapitán na něho pohlédl a pak se znova podepíral. "To nejde, pane", řekl Kleinman. Z interkomu se ozvala Carterová: "Kapitán Kleinman na ošetřovnu." Kleinman pozvednul hlavu a Emerson na něho kývnul hlavou, ať tam jde. Weaps opustil své místo a šel na ošetřovnu. "Je na cestě", řekl Emerson.

Po necelé minutě přišel na ošetřovnu Kleinman, které šel hned ke Carterové. "Co se děje, madam?" zeptal se okamžitě. "Děkuji, že jste přišel", řekl Marks. Kleinman se chtěl znova omluvit, ale Marks mu to nedovalil říci. "Weapsi, nemusíte se omlouvat. Jenom jsem vám chtěl říci, že když jsem vám předtím něco říkal, než jste mě praštil, chtěl jsem říci, že vás to nechám dodělat, protože když jsem se praštil u generátoru štítů do hlavy, přestalo mi to myslet a tak jsem vám napsal ty instrukce na ten papír", řekl Marks. "Takže stačilo jenom počkat. Kdybyste to dopověděl, nemusel bych vás praštit", řekl Kleinman. "Přesně tak. Ale stalo se, stalo. Hlavně si neberte vinu na sebe, tím byste si to zhoršil a pak bych vás musel tahat z maléru tentokrát já", řekl Marks. "Děkuji,… Kevine. Jste první, kterého jsem poznal, jako správného vojáka", řekl Kleinman. "Beru to jako lichotku, ale i přesto mi nemusíte děkovat, Dave. Hlavně dejte loď do pořádku", řekl Marks. "Ano, pane. Oh… majore", řekl Kleinman a vydal se zpátky na můstek. Carterová v tu chvíli mluvila s doktorem a přestali dohlížet na Markse. Marks po chvilce zavřel oči a otočil hlavu na levou stranu. Carterová se pak otočila a uviděla Markse se zavřenýma očima. "Už ho nechme být. Jsme skoro u Země a tam ho dají dohromady", řekl Turner. Carterová kývla hlavou a jela zpátky k němu.

Čas rychle utíkal, že zbývala jen chvilka do vystoupení z hyperprostoru. Plukovník Emerson seděl ve velícím křesle a čekal na určitou větu, která přišla během pár minut. "Pane, blížíme se k Zemi", oznámila Evansová. "Vystupte z hyperprostoru", řekl Emerson.

Odyssey se skoro po pěti dnech vrací na Zem. Vystoupila z hyperprostoru poblíž orbity Země.

"Jak jsou na tom transportéry?" zeptal se Emerson. "Právě je zprovoznili", odpověděl Kleinman. "Přeneste Markse a Carterovou do vojenské nemocnice. Měli by je tam očekávat", řekl Emerson. "Ano, pane", řekl Kleinman a zmáčkl na pár tlačítek.


Episode 12 : Dlouhá cesta, část 2 - První část

2. december 2012 at 15:51 Fanfiction

ČÁST PRVNÍ

V minulém díle jste se dočetli:

Odyssey se dostala do průšvihu a spolu s týmy, které byly na planetě Luciánské Aliance, uvízli na jednom místě. Týmy spolu s podplukovníkem Carterovou a plukovníkem Emersonem byli obklíčeni a nemohli se hnout z místa. Zásoby jim pomalu docházeli a doufají, že je někdo zachrání. Na Odyssey se mezitím pokouší major Marks zprovoznit loď natolik, aby mohli proletět atmosférou a vyzvednout týmy na planetě. Jenže v dokončení toho všeho mu zabránil kapitán Kleinman, který ho ze zadu silně praštil do hlavy.

Poručík Evansová, když došla na můstek, si vzpomněla, že něco zapomněla v kontrolní místnosti a tak se tam musela vrátit. Když byla téměř u místnosti, uslyšela z místnosti Kleinmanův a Marksův hlas. "Co se děje, kapitáne?" zeptal se Marks. "Je mi to moc líto, pane", řekl Kleinman. Po chvilce řekl Marks: "A za co? Vždyť jste nic špatného neudělal. Jenom pár úprav a…" Evansové se něco nezdálo, když Marks nedořekl větu a tak se dala do rychlého kroku.

"Teď už mám. Promiňte, ale když se nedokážete postarat sám o sebe…" Dveře do místnosti byly otevřeny a než stihl Kleinman doříci větu, objevila se v místnosti Evansová. "Co jste to sakra udělal, Kleinmane? Jste blázen?" Evansová aktivovala na uchu rádio a řekla: "Ochranka do kontrolní místnosti dvě." Hned pak šla k Marksovi, který ležel v bezvědomí na podlaze. "Když jste říkal, že si s ním ještě promluvíte, nemyslela jsem na to, že ho chcete praštit", řekla Evansová. "Přebírám velení lodi", řekl Kleinman. "Na to jste měl myslet dříve, než jste ho praštil." Mezitím přišla do místnosti ozbrojená ochranka s P90tkami v rukou, kterými mířili na Kleinmana. Kapitán mírně zdvihnul ruce a zeptal se: "Mohli byste vzít majora na ošetřovnu, prosím?" Kleinman věděl, že když něco udělá, nemusí to dobře skončit. "Půjdete s námi, pane!" zakřičel jeden z ochranky. "Poslouchejte mě. Vezměte majora Markse na ošetřovnu. Musím dokončit to, co on začal", řekl Kleinman a vzal do ruky papír s údaji, které tam napsal Marks. "Podle toho papíru to mohu dokončit. Věřte mi. Klidně si to vezměte, já vás nepokoušu", dopověděl Kleinman. Evansová vzala papír do ruky a po chvilce řekla: "Tak dobrá." Pohlédla na ochranku a řekla: "Pohov. Zavolejte na ošetřovnu, ať sem přijdou." Oba muži kývli hlavou a jeden z nich aktivoval rádio. Evansová šla ke Kleinmanovi a řekla mu: "Pro tentokrát vám budu věřit, ale velení lodi nemáte. Je vám to jasný?"

V hlavních rolí, díle Dlouhá cesta, část 2
Major Kevin Marks
Kapitán Martina Marks
Podplukovník Samantha Carter
Plukovník Paul Emerson
Plukovník Steven Caldwell
Kapitán Dave Kleinman
Poručík Sharon Evans
Doktor Mark Turner
Doktorka Reynoldsová
Podplukovník Cameron Mitchell
Doktor Daniel Jackson
Svobodný Jaffa Teal'c
Vala Mal Doran
Major Generál Henry "Hank" Landry
Plukovník Albert Reynolds
Doktorka Dylan Genesis
Kapitán Pat Meyers

Kleinman i Evansová po úpravách motorů, které Marks nestihl dodělat, byli zpátky na můstku a připravovali se na vstup do atmosféry. "Jste si tím vážně jistý? Ptám se jen proto, abychom se při pár metrech nerozletěli na milión kousků", řekla Evansová a usedla k pilotní konzole. "Máme jinou možnost?" zeptal se Kleinman. "Měli bychom stoprocentní jistotu, kdyby Marks nebyl v bezvědomí, protože věděl, co dělá", zdůraznila Evansová. "Klidně mě to můžete vyčítat donekonečna, ale teď tu máme práci", řekl Kleinman a usedl k druhé konzoly. "Celé posádce, tady Evansová. Připravte se na vstup do atmosféry", řekla do vysílačky. "Začněte se modlit", dopověděla mimo vysílačku.

Odyssey opatrně prolétávala atmosférou planety. Štíty i motory zatím držely i s energií.

"Zatím to vypadá dobře", řekl Kleinman. Evansová pevně v rukou držela řídicí páky a sledovala senzory. "Za chvíli jsme skrze", řekla Evansová.

Odyssey hned po proletění atmosférou srovnali kurs a vyčkávali nad povrchem.

"Tady bychom měli být v bezpečí", řekla Evansová. "Krásný let", pochválil Kleinman. Evansová přikývla a zapnula vysílačku na své konzole. "Plukovníku Emersone, tady je Odyssea. Slyšíte nás?"

Plukovník Emerson seděl vedle Carterové, které nebylo nějak nejlépe. Z vysílačky se ozval skřípavý zvuk. Emerson sebou cukl a pohlédl na vysílačku, která ležela vedle něho. "Slyšeli jste to taky?" zeptal se Mitchell. "Jo", odpověděl Emerson a vzal vysílačku do rukou. "Tady plukovník Emerson. Prosím ozvěte se." Z vysílačky se znova ozval skřípavý zvuk. "Zkuste jít ven", poradil Mitchell. Emerson vyšel rychle ven a znova řekl do vysílačky: "Tady plukovník Emerson. Prosím ozvěte se."

Evansová se u řízení usmála, když uslyšela jeho hlas. "Pane, tady poručík Evansová. Jste v pořádku?"

Emerson povzdychl se slovy: "Díky Bohu." Pak aktivoval vysílačku a řekl: "Jak se to dá říci. Kde jste?" Z vysílačky přišla okamžitá odpověď: "Jsme v oblacích planety. Podařilo se nám bezpečně proletět atmosférou. Teď zaměřujeme váš signál, ale nemůžeme vás transportovat. Musíme přistát na planetě, loď je silně poškozena." Emerson se na chvilku zarazil. "Kde je Marks?" zeptal se.

Evansová pohlédla na Kleinmana, který tušil, co ho bude čekat, až se vrátí na Zem. "Marks je momentálně indisponovaný", odpověděla Evansová. "Cože? Co jste to právě řekla?" zeptal se Emerson. "Marks je indisponován, pane. Zbytek vám vysvětlíme, až budete na palubě. Kousek od vás je velká louka, na které můžeme s lodí přistát. Takže byste se měli dát na cestu", řekla Evansová.

"Rozumím. Připravte lékařský tým k rampě. Ozveme se hned, jak tam budem. Emerson končí." Plukovník se obrátil a šel zpátky do jeskyně. "Vezměte si věci. Vyrážíme", řekl a dřepnul k Sam. "Sam. Slyšíš mě?" Sam pohnula hlavou, ale nebyla schopná vstát. "Chytni se mě kolem krku", řekl Paul a vzal Sam do náručí. Všichni si vzali do rukou zbraně a vydali se na velkou louku, která byla pár kilometrů od nich. První šel Mitchell s Teal'cem a s týmem z Odyssey, hned za nimi šel Emerson nesoucí Carterovou v náručí a za nimi tým SG-3 s Valou a Danielem.

Evansová pohlédla na Kleinmana, který raději už nic neříkal. "Připravujete si řeč?" zeptala se. "Tak se tomu dá taky říci", odpověděl. "Co s vámi udělají, záleží hlavně na Marksovi", řekla Evansová. "Takže buď výpověď, nebo cela v Oblasti 51?" zeptal se Kleinman. "To jste možná trochu přehnal", odpověděla Evansová.

Týmy se pomalu dostávaly k louce, ale čekala je spousta překážek, jako byly hlídky Luciánské Aliance. Po pár metrech musely zastavit a dřepnout. "Jak je to od nás daleko?" zeptal se Mitchell. "Už jen pár metrů", odpověděl Emerson. Mitchell párkrát pohnul do stran hlavou. "Běžte", řekl Emerson a tím schválil týmům, aby začaly střílet. Emerson ještě než šli, aktivoval vysílačku na uchu. "Tady Emerson. Přistaňte hnedka na louce!" Z vysílačky se ozvala Evansová: "Rozumím." Všichni vyrazili vpřed a zároveň stříleli na hlídky. Věděli, že střelbou přilákají více hlídek a tak si museli pospíšit.

Evansová nastavila kurs a letěla s lodí dolů k zemi na určené místo.

Týmy byly téměř na místě. Emerson se zastavil u stromů, když tu náhle nad nimi proletěla Odyssea. "Jak já ji rád vidím", řekl a všichni vyběhli z lesa. Odyssea bezpečně přistála na louce. "Otevřete vrata", řekl Mitchell. Ze spodu Odyssey se otevřela rampa, na které stál připravený tým, aby kryl ostatní. "Rychle dovnitř", zařval Mitchell. Všichni při běhu stříleli kolem sebe, protože se objevovaly hlídky Luciánské Aliance. "Pospěšte si! Rychle!" zařval na ně jeden z členů posádky, který stál na rampě. Všichni rychle běželi po rampě nahoru. Když všichni byli na palubě, muž stojící u panelu zmáčkl na pár tlačítek a rampa se zdvihla a zavřel se hangár. "Leťte na orbit", řekl Emerson do vysílačky. Na chodbě čekal lékařský tým s nosítky, na které hned položil Sam. "Postaráme se o ní", řekl doktor Mark Turner a s jeho týmem odvezli Sam na ošetřovnu. S doktorem Turnerem tam byla ještě doktorka Reynoldsová. "Co si to zase vyváděl, brácha?" zeptala se. Plukovník Reynolds tušil, že když je na palubě jeho sestra, bude průšvih. "Jenom jsem dělal terč", odpověděl. "Pojď se mnou. Ošetřím ti to", řekla Reynoldsová a oba šli na ošetřovnu. Emerson povzdychl a šel rovnou na můstek.

Odyssey letěla na orbit planety. Při vstupu do atmosféry se všichni něčeho pevně drželi, protože to s nimi pěkně házelo. Hned jak Odyssey vylétla z planety, bylo vše v normálu.

Plukovník Emerson přišel na můstek a uviděl Kleinmana i Evansovou, kteří stojí v přední části můstku otočení směrem k němu. "Teď mi vysvětlete, kde je Marks", řekl Emerson. Evansová pohlédla na Kleinmana a on na ní. "Major Marks leží v bezvědomí na ošetřovně, protože jsem ho udeřil do hlavy", přiznal se Kleinman. "Proč jste to udělal?" zeptal se ho Emerson. "Protože major nespal čtyři dny v kuse", odpověděl Kleinman. "To jste mu to nemohli říci?" zeptal se Emerson. "Zkoušeli jsme to, jenže on nechtěl", odpověděl Kleinman. "Jéja. A co hyperpohon?" zeptal se Emerson. "Musíme vyndat krystaly z motorů a dát je do hyperpohonu", odpověděla Evansová. Emerson povzdychl a odešel z můstku.

Major Marks ležel v bezvědomí na lůžku na ošetřovně. Pár metrů od něho stále doktoři ošetřují zraněné členy posádky. Plukovník Reynolds tam byl také se svojí sestrou, která mu právě obvazovala ruku. Na ošetřovnu se otevřely dveře, kterými prošel plukovník Emerson. Reynolds i Reynoldsová pohlédli na Emersona, který se díval na Markse. Reynolds pohlédl na sestru a kývnul hlavou. A tak šla za Emersonem. "Jak je na tom?" zeptal se. "To se dozvíme, až se probudí", odpověděla doktorka. "A co podplukovník Carterová?" zeptal se. "Doktor Turner ji stále prohlíží. Musí zjistit, zdali plod nebyl poškozen a jestli je dítě v pořádku", odpověděla. Emerson kývnul hlavou, že tomu rozumí. "Pane?" řekl mužský hlas. Emerson pohlédl na Markse, který pohnul hlavou do stran. "Marksi?" Plukovník šel k němu a Marks otevřel oči. "Jak se cítíte? Slyšel jsem o tom, co se stalo", řekl Emerson a krátce po tom se usmál a dořekl: "Děkuji. Nebýt vás, byli bychom stále tam dole." Marks pomalu sednul a pokrčil rameny. "Jen dělám svoji práci, pane… nebo spíše dělal, než jsem skončil tady", řekl Marks. "Jak se cítíte?" zeptal se ještě jednou Emerson. "Krom bolení hlavy, tak mnohem lépe, pane", odpověděl Marks a promnul si oči. "A co podplukovník Carterová?" zeptal se. "Doktor Turner ji stále prohlíží", odpověděl. Po necelé minutě se otevřely dveře z vedlejší místnosti a přivezli na lůžku Sam připojenou na přístroje na měření tlaku a EKG. "Jak je na tom?" zeptal se Emerson a šel k doktorovi. Sam zavezli skoro k Marksovi, který přemýšlel nad tím, co se stalo. "Dítě i ona jsou v pořádku. Ale pro jistotu, až se vrátíme zpátky na Zem, zůstane maximálně týden v nemocnici na pozorování", odpověděl Turner. "Děkuji, doktore", řekl Emerson. Turner kývnul hlavou a vrátil se k práci, ale nejdříve pohlédl na majora. "Majore, jak se cítíte?" zeptal se. "Zatím žiju", odpověděl Marks. "Alespoň vás humor nepřestal", řekl Turner a odešel z ošetřovny. "Plukovník Emerson na můstek", ozvala se z interkomu Evansová. "Za chvilku se vrátím", řekl Emerson a Marks kývnul hlavou.

Evansová prováděla na konzoly poslední úpravu hyperpohonu. Po chvilce přišel Emerson na můstek. "Co se děje?" zeptal se. "Opravili jsme hyperpohon. Můžeme vstoupit do hyperprostoru", odpověděla Evansová. "Proveďte. Jak dlouho bude trvat cesta na Zem?" zeptal se Emerson. "S poškozením, které máme, tak den", odpověděla Evansová. "Jak je majoru Marksovi?" zeptal se Kleinman. "Před chvilkou se probudil. Krom toho že má bolest hlavy, tak je celkem v pořádku", odpověděl Emerson. "Asi se mu půjdu omluvit", řekl Kleinman. "Teď ne, kapitáne. Musí odpočívat potom, co se stalo", řekl Emerson.

Podplukovník Carterová na ošetřovně se pomalu probouzí. Nejdříve pohnula hlavou do stran a pak otevřela oči. "Jak se cítíte, madam?" zeptal se Marks, který ji zrovna zahlédnul, když se probouzela. "Celkem dobře", odpověděla Carterová. Na pár vteřin se zarazila a pohlédla do stran, až uviděla Markse. "Počkat. Co vy tu děláte?" zeptala se. "Zeptejte se kapitána Kleinmana. Ten to ví do podrobnosti", odpověděl Marks. "Aha. No, ale podle toho, jak vás vidím, tak chcete zdrhnout, že?" zeptala se Carterová. "Snažím se. Málo, kdo to tu vydrží. A já jsem byl už více jak tucetkrát v nemocnici, že jsem vždy podepsal revers. Kolik už jich bylo, to už si nepamatuji", řekl Marks. Carterová na něho jenom zírala, než se otevřely dveře na ošetřovnu. Plukovník Emerson nimi prošel a šel rovnou k Sam. "Ahoj", řekla Sam. "Ahoj. Jak se cítíš?" zeptal se Paul, když sedal na židli vedle ní. "Celkem dobře", odpověděla. "No, doktor říkal, že ty i to škvrně uvnitř jste v pořádku", řekl Paul a zasmál se. Major vedle nich to měl momentálně těžký. Chce se vytratit z ošetřovny, ale to teď nepůjde, když je tam plukovník Emerson a tak tam jen sedí a přemýšlí. Poručík Evansová přerušila rozhovor mezi Emersonem a Carterovou. "Sakra. Že si vždy vyberou tu pravou chvíli. Za chvilku jsem tu zpátky", řekl a vstal ze židle. "Nemusíš spěchat. Času je stejně dost", řekla na to Sam. Hned jak Emerson odešel z ošetřovny, dostal Marks příležitost, jak odtamtud zdrhnout. "Majore. Být vámi tak to nedělám", řekla Carterová. Marks vylezl z postele a stoupnul na nohy. Carterovou napadl jediný způsob, jak majora zastavit a tak vzala do ruky vysílačku, kterou jí tam nechal Emerson, který ani ne před pár vteřinami odešel. "Paule, můžeš se prosím vrátit zpátky?" řekla do vysílačky. Marks se zrovna chystal vyplížit se z ošetřovny, ale uviděl Emersona, jak se vrací zpátky na ošetřovnu. A tak zalezl za roh a tam počká, až plukovník vstoupí dovnitř a pak se vytratí tajně z ošetřovny. "Co potřebuješ?" zeptal se Paul. Sam ukázala směrem na majora Markse, který se vytrácel z ošetřovny. "Marksi! Skončil jste tu, že jste nespal půlku týdne. Vraťte se hned do své postele! To je rozkaz", rozkázal Emerson. Něco se dělo, protože se Marks opíral o zeď. "Myslím, že to nebude problém", řekl a po jednom kroku k posteli se složil na zem. "Marksi!" Emerson hned běžel k němu. "Doktore!" zařval Emerson. Během chvilky tam byl doktor Turner. "Co se stalo?" zeptal se. "Chtěl odtud odejít, ale najednou se zhroutil na zem", odpověděl Emerson. "Majore, slyšíte mě? Majore." Doktor zkoušel na něho mluvit, ale na nic nezareagoval. Vzal do ruky baterku a zkoušel reakci očí. "Sakra. Je v bezvědomí", řekl Turner a zavolal na Reynoldsovou: "Pomožte mi s ním na postel." Oba spolu s Emersonem vzali Markse a položili ho na postel. "Něco tady nesedí", řekl doktor a začal Marksovi prohlížet hlavu. Po chvilce řekl: "Zapište čas zhroucení." Reynoldsová se podívala na hodinky a na papír zapsala přibližný čas. "Tohle mu kapitán udělat nemohl", řekl doktor. "Co tím myslíte?" zeptal se Emerson. "Tak se podívejte sám." Plukovník pohlédl na Marksovu hlavu, která byla na určitém místě zakrvácená. "Co to znamená?" zeptal se. "To znamená, že major má otřes mozku a myslím, že pořádný. Kdo většinou byl s majorem?" přemýšlel doktor. "Co vím tak Evansová s Kleinmanem", odpověděl Emerson. "Můžete je sem zavolat? Tohle se jen tak často nestává", řekl Turner. Emerson kývnul hlavou a aktivoval vysílačku. Doktor mezitím šel k Reynoldsové a řekl jí instrukce, co má vše udělat: "Připojte ho na EKG, EEG a pulsoxymetr." Kývla hlavou a šla pro věci, které potřebovala. "Jsou na cestě", řekl Emerson. "Dobrá. Kde se mu to stalo? Musel se někde pořádně uhodit do hlavy a k tomu ještě ta příhoda s kapitánem", řekl Turner. Po pár minutách dorazili na ošetřovnu Evansová a Kleinman. Když Kleinman uviděl Markse, jak je připojen na přístroje, zarazil se v momentě. "Vy dva jste byli nejčastěji s majorem. Kde se praštil do hlavy?" zeptal se doktor. Kleinman pohlédl na Evansovou a ta na něho. "Praštil do hlavy? O tom nic nevíme", odpověděl Kleinman. "Takže vy dva jste neviděli majora, jak se praštil hlavou o něco?" zeptal se. "Ne", odpověděla Evansová. "Tak kde se mu to stalo?" pokladl otázku doktor. Všichni se na chvilku zapřemýšleli. Sam za nimi přemýšlela stejně jako oni. "Jaké výrazné změny Marks udělal?" zeptala se Carterová. Všichni v ten moment na ní pohlédli. "Nejvíce si pohrál se štíty, abychom bezpečně proletěli atmosférou", odpověděl Kleinman. "Kde je hlavní generátor štítů?" zeptal se doktor. "Zavedu vás tam. Vy dva se vraťte na můstek a vstupte do hyperprostoru přímo k Zemi a to co nejrychleji", řekl Emerson a spolu s Turnerem odešli z ošetřovny. "To se nemělo stát", dával si za vinu Kleinman. "Vy za to nemůžete, jenom jste ho jinak řečeno dorazil", řekl Mark Turner, který ho ještě zaslechl. Evansová ho poplácala po rameni a spolu s ní šel jinou cestou než doktor s plukovníkem.