Episode 12 : Dlouhá cesta, část 2 - Druhá část

2. december 2012 at 16:04 |  Fanfiction

ČÁST DRUHÁ


Plukovník s doktorem dorazili před místnost, ve které je generátor štítů. Emerson vytáhnul bezpečnostní kartu z kapsy a otevřel ni dveře. "Wow. Jak se sakra dostal, až tam doprostřed?" zeptal se Emerson při pohledu do místnosti, které byla na tom pořád stejně, když tam byl Marks. "To nevím. Ale jestli chceme zjistit, co se stalo, musíme jít dovnitř a pořádně se dívat kolem sebe", řekl Turner. Doktor odvážně šel jako první a rozhlížel se kolem sebe. Oba postupovali opatrně, aby se nepraštili do konstrukce stejně jako Marks, jenomže oni to zatím nevěděli, že to bylo tam. Po necelé minutě se dostali ke generátoru a začali prohledávat místo, kde by se Marks mohl praštit. "Tak jo. Předpokládejme, že major byl přesně tady, kde teď právě jsem já. Co by udělal za pohyb, kdyby odcházel?" zeptal se Turner. "Po úpravách by se chystal k odchodu", odpověděl Emerson. "Přesně", řekl Turner a pomalu se zdvihal. "Pozor ať se nepraštíte", řekl Emerson. Turner se v ten moment otočil a přímo před ním uviděl na jedné z části konstrukce krev. "Myslím, že se mu to stalo tady", řekl a ukázal na krev. "Teď musíme doufat, aby to nebylo něco vážného, než to vypadá. Vraťme se zpátky", navrhl doktor a tak se vydali na zpáteční cestu.

Evansová s Kleinmanem se vrátili na můstek a usedli ke konzolám. "Hyperpohon nabíhá", oznámil Kleinman. "Celé posádce, tady Evansová. Vstupujem do hyperprostoru", řekla do vysílačky Evansová. Zmáčkla na pár tlačítek a nastavila kurs k Zemi.

Odyssey vstoupila během několika vteřin do hyperprostoru.

"Za den bychom měli být na Zemi. Dříve to nejde kvůli poškozením", řekla Evansová. Čekala, že Kleinman něco řekne, ale nic. Weaps se opíral rukama o konzoly a přemýšlel o tom, co udělal. Evansová vstala z křesla a šla za ním. "Slyšel jste od doktora, že za to vy nemůžete", řekla Evansová. "Částečně za to můžu. Kdybych ho nepraštil, nebyl by v této situaci", řekl Kleinman. "Jsou to jenom spekulace a samé kdyby nebo jestli. Nejdříve musíme počkat, jak to s ním bude dál a pak se teprve z něčeho můžete obviňovat. Dejte tomu čas", řekla Evansová. Kleinman na ní pohlédl a kývnul hlavou s tím, že má pravdu.

Když se Emerson s Turnerem vrátili zpátky na ošetřovnu, měl už Marks obvázanou i hlavu. "Kolik minut uběhlo?" zeptal se Turner. "Dvacet pět minut", odpověděla Reynoldsová při pohledu na hodinky. "Jestli se neprobere do pěti minut, tak tu nemluvíme o otřesu mozku, ale o něčem vážnějším", řekl Turner. Toho se všichni obávali po tak dlouhé době. Všichni tam stáli a doufali, že se do těch pěti minut probere. Sam držela Paula za ruku a utěšovali se tím navzájem. Mezitím tam přišel i Kleinman s Evansovou. Minuta po minutě utíkala a byla jen otázka času, jak to s Marksem dopadne. Všichni tam netrpělivě seděli a čekali. Nakonec jim štěstí dopřálo. Marks pomalu začal hýbat s hlavou. Emerson vstal ze židle a šel k Marksovi. "Marksi." Marks pomalu otvíral oči a rozhlížel se kolem sebe. V duchu si říkal, kde to vůbec je. "Co se stalo?" tichým hlasem se zeptal. "Byl jste v bezvědomí", odpověděl Turner. "Jak se to stalo?" zeptal se znova Marks. Turner pochopil, o co se jedná. "Co si naposledy pamatujete?" zeptal se. "Poručík Evansová mi přinesla kávu a snažili se mě s Kleinmanem přesvědčit, abych se šel vyspat", odpověděl. Turner pohlédl na Evansovou. "To bylo včera před sedmou hodinou", řekla Evansová. "To je skoro patnáct hodin", řekl zděšeně Kleinman. "Jednoduše mám okno, Weapsi. Po chvilkách se mi bude paměť vracet", řekl Marks. "Chci se vám omluvit, Marksi, že jsem vás praštil", řekl Kleinman. "Vy jste mě praštil? No, ale stejně se nemusíte omlouvat. Určitě to byla moje blbost. Hlavně, že jsme všichni v pořádku", řekl Marks. Kleinman byl překvapen, protože většina lidí proviní toho druhého, ale takový Marks není. "Na delší mluvení budete mít čas na Zemi. Teď musíte odpočívat. A také vám udělám v něčem radost. Musíme vás držet vzhůru, než dorazíme na Zem. Takže nám tu teďka neusněte", řekl Turner. "No nazdar. V tom možná bude problém, doktore", řekl Marks. "My vám s tím pomůžeme", řekla Carterová. "Co kdybyste mě k němu dali blíže a vy byste se vrátili zpátky k práci. Stejně tu musím zůstat", nabídla se Carterová. "Jestli chcete, tak v tom není problém", řekl Turner. "Mám ale jednu podmínku. Sundáte to ze mě?" zeptala se Sam. "No, tak dobrá. Ale nemocnici se stejně nevyhnete", řekl Mark. "Souhlasím", řekla Sam a Marks se usmál.

SG-1 seděla v zasedací místnosti a mluvila přes subprostorové spojení s generálem Landrym. "Jsem rád, že jste v pořádku. Jak jste dopadli?" zeptal se Landry. "Po necelé hodině Luciánská Aliance našla SG-3 a tak jsme jim šli na pomoc. Tím jsme se taky odřízli od brány a tak nám nezbývalo nic jiného, než se ukrýt. Po tom co Odyssey vystoupila z hyperprostoru, přišli na způsob jak dolů za námi poslat tým, se kterým se i nakonec objevila Carterová spolu s plukovníkem Emersonem. Neptejte se na to, jak jsme se odtamtud dostali, to byste se musel zeptat posádky, které se podařilo nějak proletět atmosférou a vyzvednout nás", informoval generála podplukovník Mitchell. "Hlavně, že to vyšlo", řekl Emerson, který prošel dveřmi a stoupl si před obrazovku. "Pane", řekl. "Plukovníku. Jak jste na tom s opravami?" zeptal se Landry. "Typuji, že dobrý dva týdny budem mimo službu. A co se týče posádky, ta je polovičně indisponovaná. Jinak bychom měli na Zem dorazit za necelý den", odpověděl Emerson. "Pošleme subprostorovou zprávu na Daedalus, že jejich návrat ze Země zpátky do Pegasu bude prodloužen, než vaše loď bude opravena. Mezitím to bude muset Athena zvládnout v Pegasu zatím sama", řekl Landry. "Ano, pane", odpověděl Emerson. "To je vše. Kdyby něco, ozvěte se. Landry končí." Spojení mezi Odyssey a SGC bylo přerušeno. "Plukovníku, jak je Sam?" zeptal se Mitchell. "Je v pořádku i dítě", odpověděl Emerson. "To rád slyším", řekl Mitchell.

Podplukovník Carterová ležela vedle Markse, který klimbá hlavou a snaží se neusnout. "Marksi, nesmíte spát", řekla Carterová a slezla z postele. Sedla na vozík, který měla vedle sebe a jela na druhou stranu k Markově posteli. "Marksi." Marks otevřel oči a pohlédl na levou stranu, kde seděla Carterová. "Madam", řekl Marks. "Nespěte nám tu. Vím, že vás to nutí, ale musíte vydržet", řekla Carterová. "Snažím se. Ale po tom, co jsem čtyři dny nespal, to nějak nejde", řekl Marks. "Mám nápad. Jak dlouho dokážete s někým si povídat?" zeptala se Carterová. Marks pohlédl na ní a zapřemýšlel se nad tím, co právě řekla. "V tomto případě vydržím tak hodinu, jestli vůbec i tu hodinu. Jinak klidně celý den", odpověděl Marks. "Tak dobrá. Začněte", řekla Carterová. "Holka nebo kluk?" zeptal se Marks. Carterové chvilku trvalo, než si uvědomila, co tím Marks myslí. "Holka", odpověděla Carterová a takhle spolu vydrželi mluvit půlku dne. "Teď já. Jak se má vaše žena?" zeptala se Carterová. "Oh, Martina. Za čtyři dny by se měla vrátit s Daedalem. Ta bude řádit, až mě uvidí", řekl Marks. "Myslím, že ne, když jí to vysvětlíte", řekla Carterová. Marks se začal cítit blbě. "Asi budu zvracet", řekl. "Potřebuji tu kýbl", řekla okamžitě Carterová. Doktor Turner byl poblíž a tak rychle vzal do rukou kyblík a rychle ho podal Carterové. Kyblík dala na postel a Marks se nad něho naklonil a šlo to z něho raz dva. Carterová mu přidržovala hlavu a zároveň se dívala na doktora, který zašel bokem a vzal ze skříně kanylu s infůzí. Hned jak Marks přestal zvracet, vzala Carterová kyblík a podala ho jedné zdravotní sestřičce. Marks lehnul zpátky na postel a doktor přišel k němu. "Vím, že to nemáte rád, ale teď se tomu nevyhnete", řekl Turner. "Ale ne", řekl na to Marks, protože nesnášel kanylu. "Bohužel. Nějak do vás musíme dostat tekutiny, aniž byste později znova zvracel", řekl doktor a Marks nastavil pravou ruku. Turner vzal do ruky škrtidlo a přiškrtil mu končetinu. Pak mu naklepal ruku a až potom zavedl kanylu do periferní žíly. Marks se na to dívat nemohl, jinak by se pozvracel znova a tak se díval na Carterovou. "Hotovo", řekl doktor a pověsil infůzi na stojan. "Marksi. Teď nesmíte usnout. Za pár hodin budem na Zemi", řekla Carterová. Oba věděli, že Markse dlouho vzhůru neudrží. Sam vzala do ruky vysílačku a aktivovala ji. "Paule, tady Sam", řekla do vysílačky. "Sam, co se děje?" zeptal se. "Musíte šlápnout na pedál. Marks už dlouho vzhůru nevydrží", odpověděla Sam.

Plukovník Emerson chodil po můstku a nevěděl co dříve dělat. Šel k Evansové a zeptal se: "Kdy budeme zpátky na Zemi?" Evansová zmáčkla na pár tlačítek a na obrazovce se ji objevil přibližný čas. "Necelé tři hodiny", odpověděla Evansová. Emerson aktivoval vysílačku a zeptal se: "Vydrží Marks ještě tři hodiny?"

Samantha se podívala na Kevina a pak odpověděla: "Nejspíše ne. Je nějaká možnost zrychlit?"

Emerson pohlédl na Evansovou, která zavrtěla hlavou. "Máme tu jistý problém s jedním okruhem, který nedodává potřebnou část energie do hyperpohonu", odpověděla Evansová.

Marks natáhnul ruku a zeptal se: "Půjčíte mi vysílačku?" Carterová mu podala svojí vysílačku, kterou aktivoval. "Musíte přemostit ten okruh. Použijte okruh z podsvětelných motorů. Tím dostanete kolem 10% výkonnosti navíc", řekl Marks.

Evansová vstala z křesla s vysílačkou v ruce. "Pokusím se ho přemostit. Ty zatím vydrž vzhůru", řekla do vysílačky při odchodu z můstku.

"Budu se snažit", řekl Kevin ze všech sil, které mu zbývaly. Carterová vzala vysílačku z jeho rukou a položila ji bokem.

Evansová doběhla do kontrolní místnosti dvě, kde se pomalu vše dávalo dohromady. Vstoupila do místnosti a šla hned k panelu pro hyperpohon a podsvětelné motory. Oba panely otevřela a vzala z pultu propojovací dráty. Na chvilku se zapřemýšlela a pak propojila motory s hyperpohonem. Potom prohodila dva krystaly a najednou se ozval zvuk zrychlení hyperpohonu. Evansová se usmála a řekla do vysílačky: "Funguje to." Z vysílačky se ozval Emerson: "Dobrá práce, poručíku. Vraťte se na můstek." Evansová se rozeběhla zpátky na můstek.

Marks pomalu zavíral oči. Bylo toho na něho moc. Carterová okamžitě na něho promluvila: "Nespat, majore." Marks se pousmál a řekl: "Já nespím."

Evansová přiběhla na můstek a rychle sedla k řízení. "Páni. Za hodinu a půl jsme doma", řekla Evansová. "Snad to do té doby vydrží", doufal Emerson. Pohlédl na Kleinmana, který se stále opíral rukama o konzoly. Pořád si vyčítá, že to je jeho chyba. Že by se to všechno nestalo, kdyby ho nepraštil. "Nevyčítejte si to, kapitáne", řekl Emerson. Kapitán na něho pohlédl a pak se znova podepíral. "To nejde, pane", řekl Kleinman. Z interkomu se ozvala Carterová: "Kapitán Kleinman na ošetřovnu." Kleinman pozvednul hlavu a Emerson na něho kývnul hlavou, ať tam jde. Weaps opustil své místo a šel na ošetřovnu. "Je na cestě", řekl Emerson.

Po necelé minutě přišel na ošetřovnu Kleinman, které šel hned ke Carterové. "Co se děje, madam?" zeptal se okamžitě. "Děkuji, že jste přišel", řekl Marks. Kleinman se chtěl znova omluvit, ale Marks mu to nedovalil říci. "Weapsi, nemusíte se omlouvat. Jenom jsem vám chtěl říci, že když jsem vám předtím něco říkal, než jste mě praštil, chtěl jsem říci, že vás to nechám dodělat, protože když jsem se praštil u generátoru štítů do hlavy, přestalo mi to myslet a tak jsem vám napsal ty instrukce na ten papír", řekl Marks. "Takže stačilo jenom počkat. Kdybyste to dopověděl, nemusel bych vás praštit", řekl Kleinman. "Přesně tak. Ale stalo se, stalo. Hlavně si neberte vinu na sebe, tím byste si to zhoršil a pak bych vás musel tahat z maléru tentokrát já", řekl Marks. "Děkuji,… Kevine. Jste první, kterého jsem poznal, jako správného vojáka", řekl Kleinman. "Beru to jako lichotku, ale i přesto mi nemusíte děkovat, Dave. Hlavně dejte loď do pořádku", řekl Marks. "Ano, pane. Oh… majore", řekl Kleinman a vydal se zpátky na můstek. Carterová v tu chvíli mluvila s doktorem a přestali dohlížet na Markse. Marks po chvilce zavřel oči a otočil hlavu na levou stranu. Carterová se pak otočila a uviděla Markse se zavřenýma očima. "Už ho nechme být. Jsme skoro u Země a tam ho dají dohromady", řekl Turner. Carterová kývla hlavou a jela zpátky k němu.

Čas rychle utíkal, že zbývala jen chvilka do vystoupení z hyperprostoru. Plukovník Emerson seděl ve velícím křesle a čekal na určitou větu, která přišla během pár minut. "Pane, blížíme se k Zemi", oznámila Evansová. "Vystupte z hyperprostoru", řekl Emerson.

Odyssey se skoro po pěti dnech vrací na Zem. Vystoupila z hyperprostoru poblíž orbity Země.

"Jak jsou na tom transportéry?" zeptal se Emerson. "Právě je zprovoznili", odpověděl Kleinman. "Přeneste Markse a Carterovou do vojenské nemocnice. Měli by je tam očekávat", řekl Emerson. "Ano, pane", řekl Kleinman a zmáčkl na pár tlačítek.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.