Episode 12 : Dlouhá cesta, část 2 - Třetí část

2. december 2012 at 16:08 |  Fanfiction

ČÁST TŘETÍ


Major Marks a podplukovník Carterová byli přeneseni z ošetřovny do vojenské nemocnice, kde na ně čekala skupina doktorů. Markse odvezli na vyšetření a Carterovou do ordinace, aby ji ještě jednou prohlédli.

SG-1 byla přenesena na základnu, kde na ně čeká v zasedací místnosti generál Landry. "SG-1, vítejte zpátky", přivítal je Landry. "Děkujem, pane", řekl Mitchell a všichni sedli ke stolu. "Takže podle toho co jsme tam zažili, hádám, že se tam už nevrátíme", Jackson. "Přesně tak. Jenom se štěstím jste se dostali z planety", řekl Landry. "Takže z naquadahu nic nebude?" zeptala se Vala. "Jo", odpověděl vesele Jackson. Vala povzdychla a raději už nic neříkala. "Brzy můžeme předpokládat, že Luciánská Aliance bude mít větší bojovnou úspěšnost, jestli se naučí využít naquadah ve svůj prospěch", řekl Teal'c. "Doufám, že se to nedozvíme. Jinak proti nim budeme bezmocní", řekl Mitchell.

Marks už měl po všech vyšetřeních a právě leží na ošetřovně. Doktorka Dylan Genesis stála poblíž něho, když se po dvou hodinách probouzel. Kevin nejdříve viděl mlhavě, ale když zaostřil oči, povzdychnul. "To ne", řekl tiše. Dylan se usmála a řekla: "Ale ano, majore. Jak je to dlouho, co jste tu byl naposledy?" Kevinovi stačila jenom chvilka a odpověděl: "Asi tři měsíce zpátky." Dylan kývla hlavou a pohlédla na doktory, kteří byli naproti ní. "Zavezte ho na pokoj", řekla Dylan.

Podplukovník Carterová byla ve vedlejší místnosti, než byl major Marks. Seděla na vozíku a hned vedle ní stál plukovník Emerson. "Testy potvrdily to, co víte. Ale pro jistotu si vás tu necháme. Jestli se nic nezmění, tak během tohoto týdne půjdete domů", řekl doktor. "Děkuji, doktore", řekla Sam. "A co Marks? Jak je na tom on?" zeptal se Paul. "Má štěstí. Naštěstí to není tak vážný, jak to vypadá. Ale přesto si ho tu asi dva týdny necháme. Hlavně co teď potřebuje je hlavně klid. A jinak nebude mít žádné následky. No, do dvou měsíců ho máte zpátky v aktivní službě", odpověděl doktor. "Dva? Spíše byste měl trochu ubrat. Ten v nemocnici dlouho nevydrží a obzvlášť doma", řekla Sam. "Podle čeho to soudíte?" zeptal se doktor. "No, trochu jsme si povídali, než jsme dorazili na Zem", odpověděla Sam. Paul stoupnul za ní a doktor otevřel dveře. Všichni tři opouštějí místnost a po chodbách nemocnice k pokoji, kde bude Sam trávit necelý týden. "Už jste přemýšleli nad jménem? Většina lidí ho má připravený čtyři měsíce před porodem", zeptal se doktor. Sam pohlédla na Paula a ten kývnul hlavou. "Přemýšleli jsme o jméně Olivia", odpověděla Sam. "Olivia? Tak se jmenuje moje sestra. Vybrali jste si krásné jméno", řekl doktor a otevřel dveře do pokoje. "Máte štěstí. Zatím tu budete sama. Ale kdybyste si chtěla s někým popovídat, tak hnedka vedle máte majora Markse, který má také pokoj sám pro sebe. Ale musíte počkat, až se trochu zotaví a nebude ho bolet hlava. Zatím mu musíme tlumit bolest, než přestane sama", řekl doktor. Sam lehla do postele a Paul ji přikryl peřinou. "Tak vás tu nechám o samotě. Kdybyste něco potřebovala, tak stačí zazvonit", řekl doktor. "Děkujem", řekl Paul a doktor odešel.

O tři dny později

Majoru Marksovi už bylo natolik lépe, že se začal v nemocnici nudit. A podle toho jak se zotavuje, půjde do týdne do domácí péče. Vedle něho měl na stolku papíry, na které psal své poznámky ohledně zlepšení štítů a hyperpohonu. V tuto chvíli spal, takže doktor mohl podniknout jeden ze svých plánů, jak uklidnit Markse a aby se zároveň nenudil. Pár hodin po tom co Marks usnul, otevřel doktor dveře do jeho pokoje, do kterého přivezl Carterovou na vozíku. Marks, když uslyšel zvuk otvírajících se dveří, se vzbudil a pohlédl směrem ke dveřím. "Zdravím, majore. Vezu vám společnost", řekl doktor. "Podplukovníku, vy jste ještě tady?" zeptal se Marks. "Ještě tak dva dny a pustí mě", odpověděla Carterová. "No, tak to vám závidím. Já si tu ještě pobudu hodně dlouho", řekl Marks. Carterová sedla na vedlejší postel a pomalu Marks sednul. "Pozor, aby se vám nezamotala hlava", řekl doktor. "Nebojte, doktore. Od té doby co ze mě sundali polovinu věcí, jsem opatrnější, ale na oplátku se nudím", řekl Marks, který byl pouze napojen na pulsoxymetr a tlakoměr. "Proto jsem přemístil podplukovníka Carterovou k vám", řekl doktor. "No, stejně asi za pár minut tu bude Martina. Za chvíli vystoupý Daedalus z hyperprostoru", řekl Marks a pár vteřin po tom někdo zaklepal na dveře. Doktor otevřel dveře, za kterými stál Plukovník Emerson s kapitánem Kleinmanem. "Zdravím. Říkali mi, že vás tu najdu oba", řekl Emerson. "No, tady Marks se začal nudit a tak mě dali k němu", řekla Carterová. "Rád vidím, že je vám už lépe, majore", řekl Kleinman. "No, já jsem rád, že stále máte práci. Jinak vás taky rád vidím, oba dva", řekl s úsměvem Marks a znova někdo zaklepal za dveře. Všichni byli překvapeni a říkali si, kdo to může být. Doktor otevřel dveře, kterými prošla kapitán Marksová. "Kevine", řekla Martina a šla rovnou ke Kevinovi. "Tak já vás tu nechám. Kdyby něco, tak zazvoňte", řekl doktor a opustil místnost. "Jsi v pořádku?" zeptala se Martina. "Jsem v pořádku", odpověděl Kevin a usmál se. Martina si oddychla a pohledla na Kleinmana. "Weapsi, Weapsi. Co vy to jen vyvádíte?" zeptala se. "On za to nemůže a žalovat ho také nebudu", řekl Kevin. "No, ale to není to nejhorší. Brzy tu bude plukovník Caldwell. Chce dostat Weapse před vojenský soud", řekla Martina. "Cože?" vykřikl Kevin a pokračoval dál, ale normálním hlasem: "Vím, že když nižší důstojník praští vyššího důstojníka, je to trestné. Ale v tomto případě rozhoduju já, jestli půjde Weaps k soudu, ne Caldwell." Paul podhlédl na Sam a pak šel ke Kevinovi. "V jednom může on zasahovat. Caldwell je velitelem lodi a kapitán je jeho podřízený. On rozhoduje, jakou chce mít na palubě své lodi posádku. Když někdo poruší určená pravidla, jako je třeba porušení kázně či něco podobného, má pravomoc ho vyhodit ze své lodi. V tomto případě to jde k vyšetření a to rovnou k vojenskému soudu. I přesto, že jste proti tomu. Jediná záchrana kapitána jste vy, Marksi", řekl Paul. "Ještě jeden důstojník, pane", řekl Weaps. "Poručík Evansová", řekl Kevin. "Poručík slyšela celý náš rozhovor z chodby, než přiběhla do místnosti", řekl Weaps. "V tom případě byste mohl mít šanci", řekl Paul a někdo znova zaklepal za dveře. Všichni tušili, kdo to je a tak se Kleinman držel od dveří co nejdál. "Raději si lehni, nehodlám tě zastavovat, když ho budeš chtít praštit", řekla Martina. Kevin ji poslechl a tak lehnul. Emerson šel ke dveřím, otevřel je a do místnosti vešel plukovník Caldwell. Jakmile ho Marks uviděl, měl tendenci ho praštit hned ve dveřích. "Oh, kapitáne. Takže už to vědí, že?" zeptal se Caldwell. "Ano, vědí", odpověděla Marksová a vstala z postele, na které seděla. "Tohle jste neměl dělat, kapitáne. Vy víte, co vás teď čeká. Myslel jsem, že jste dobrý první důstojník. Asi jsem se spletl", řekl Caldwell. "Můžete my potom říci, proč jste ho dal k soudu?" zeptal se Marks. "Protože na mé lodi nechci mít důstojníky, kteří jen tak udeří do dalšího", odpověděl Caldwell. Marksovi stačila jen vteřinka, aby se naštval. Sednul a pulsoxymetr s tlakoměrem sundal ze sebe tak rychle, že potom vstal z postele a šel rovnou ke Caldwellovi. "Vy nemáte ani ponětí, co se na té lodi stalo. Takže přestaňte tady mluvit o tom kdo je tady dobrý důstojník a kdo koho praští nebo praštil. Kdybych byl plukovníkem stejně, jako jste teď vy, praštil bych vás rovnou a to bez rozmyšlení. Taky byste mě potom žaloval? Jenomže za to co se stalo na Odyssee, můžu já. Takže se vší úctou, plukovníku, já stojím za Kleinmanem", řekl Marks, jehož nálada byla dost viditelná. "Já své slovo neberu zpět, majore. Zítra se uvidíme u soudu, kapitáne", řekl Caldwell a odešel z pokoje. Marksovi se po chvilce zamotala hlava a Martina hned šla k němu. "V pořádku?" zeptala se. "Jenom se mi trochu zamotala hlava", odpověděl Kevin a Martina mu pomohla lehnout zpátky do postele. Sam vstala z postele a šla k Martině. Paul stál u Weapse, který přemýšlel, co bude dělat. "Neměl bys vstávat tak prudce", řekla Martina a nasadila mu na ruku tlakoměr. Sam vzala pulsoxymetr a nasadila mu ho na prst. "Jestli ten soud vyhraje, nemáte šanci se dostat na jinou loď", řekl Paul. "Já vím", řekl Weaps. "Na Odyssey možná ne, ale na Athenu by mohl. Athena se zřekla hned při stavbě lodi IOA a plukovník Svitsová je má bývalá velitelka, takže bych se s ní mohl domluvit, jestli to dojde tak daleko", řekl Kevin. "V tom má pravdu. Athena spadá jen k programu X-304 neboli BC-304. A i tam má málo lidí pravomoc ve vybírání posádky", řekla Martina. "Boji se rozhodně vyhnout nechci. I když je to jediná šance, jak zůstat v tomto programu. Ale nejdříve se pokusím, nějak usvědčit před vojenským soudem, který je zítra", řekl Weaps. "V tom je ale problém, že je zítra", řekla Sam. "Já vím. Z nemocnice zdrhnut nemůžu. Jedině kdo mě může zastoupit je Evansová, která je jedinou svědkyní celé té události", řekl Kevin. "Hned jak půjdu, ji kontaktuji", řekl Paul. "O den to neuškodí. Na ten soud půjdu taky. Ve skutečnosti jsem také porušila kázeň tím, že jsem šla na tu planetu. A navíc se ve vojenských soudech trochu vyznám. Mohla bych vás i obhajovat", řekla Sam. "Děkuji", řekl Weaps. "Jediný způsob na vítězství je najít dostatek důkazů a svědků. Jenomže my máme jenom jednu svědkyni a já tam jít nemohu, protože mě odtud nepustí. A o důkazech ani nemluvit, protože žádný nemáme", řekl Kevin. "Ale jako důkaz může být i svědectví. Stačí, když všichni tři napíšete na papír celou tu událost. Jestli se budou shodovat, tak budeme mít větší šanci k vítězství", řekla Martina. "V tom máte pravdu. Ale stejně je to jenom malá šance", řekla Sam. "Caldwell dobře ví, co dělá. Něco chystá", řekla Martina. "Ale co? Ví, že jsi moje žena. Nikdy by neriskoval to, že bys odešla z Daedala", řekl Kevin. "Možná mu jde právě o to", řekla Martina. "To nemůžete vědět. My tři půjdem zítra k soudu a pokusíme se vyhrát. Vy zůstanete tady a vy na něho dohlédnete", řekl Paul. "Budu vám držet palce, pane", řekl Kevin. Paul kývnul hlavou a spolu s Weapsem odešli z pokoje. Než ale odešel, zastavil ho ještě Kevin: "Pane. Ještě něco mám pro vás." Kevin natáhl ruku, vzal do rukou papíry a podal je Paulovi se slovy: "Když nemohu pomáhat s opravami, tak vám pomůžu alespoň dálkově." Paul se usmál a odešel. "No, a já jdu promluvit s doktorem o mém dřívějším propuštění", řekla Sam a vzala na sebe župan. "Tak mu rovnou řekněte, ať mi přichystá revers. Nechystám se zdrhnout, ale jestli Caldwell potopí Kleinmana hned zítra, nezbude mi nic jiného, než ho z toho vytáhnout", řekl Kevin. "No to ani náhodou. Budeš tady pěkně ležet", řekla Martina. Sam se usmála a odešla.

Zbytek dne rychle uběhl, až nastala chvíle vojenského soudu. Plukovník Emerson s podplukovníkem Carterovou stojí před budovou vojenského soudu, který byl postaven a určen k programu X-304, SGC a Atlantis. Oba byli oblečeni do uniforem a čekali tam na kapitána Kleinmana, který za nimi přišel během pár minut. "Pane. Madam", řekl Kleinman. "Kapitáne. Můžeme?" zeptala se Carterová. Kleinman kývnul hlavou s odpovědí: "Můžeme." Všichni tři šli do budovy, kde už na ně čekali. Když všichni tři vešli do soudní síně, Kleinman se zarazil v momentě, když uviděl Caldwella. "Nesmíte se ho bát, to právě chce", řekla Carterová. "Myslím, že to se mu povedlo. Bez Evansové jsem už teď skončil", řekl Kleinman. "Nevím, proč se nám ji nepodařilo sehnat", řekl Emerson. "Ještě to nesmíme vzdát. Teprve to začne", řekla Carterová.

Kevin s Martinou sedí v nemocnici a doufají v nejlepší. "Bez Evansové nemá šanci", řekl Kevin. "V tom s tebou souhlasím", řekla Martina a šla ke skříňce, kde měl Kevin věci. Ze skříňky vytáhla věšák, na kterém měl Kevin uniformu. "Tohle dělám poprvé a naposledy", řekla Martina a podala mu uniformu. Kevin vstal z postele a oblékal se do uniformy. Tentokrát to má lehký, protože ještě včera ho odpojili od pulsoxymetru a tlakoměru, takže můžou tajně utéci. "Doufám, že tu máš i vysílačku?" zeptal se. "I na to jsem myslela", odpověděla Martina. "Caldwell bude vyřízený, až mě uvidí", řekl Kevin. "To si piš, že jo. Hlavně, když uvidí tvojí omotanou hlavu", řekla Martina. Kevin se usmál a řekl: "Můžeme." Martina vytáhla z kapsy vysílačku, kterou aktivovala. "Daedale, tady kapitán Marksová. Zaměřte můj a lokátor majora Markse a přeneste nás do soudní budovy", řekla do vysílačky. Oba stáli na jednom místě a nic se neděla. Martina pochopila, o co se jedná a tak řekl do vysílačky: "Pat. Já vím, že mě slyšíte. Přeneste nás tam. Jinak vám to bude muset přikázat major." Během pár vteřin se ozvala kapitán Meyersová: "Zahajuji transport." Během pár vteřin oba zmizeli.

Oba dva se objevili na chodbě před soudní síní. "Je načase někomu nakopat zadek", řekl Marks a šli ke dveřím.

Kapitán Kleinman seděl vepředu spolu s podplukovníkem Carterovou. Vedle nich na druhé straně seděl plukovník Caldwell a jeden vyšší důstojník. Soudce se zrovna chystal říci rozhodnutí, ale v tom ho zastavili Martina a Kevin Marksovi přicházející do soudní místnosti. Šli uličkou přímo dopředu ke Carterové a Kleinmanovi. Caldwell, když uviděl majora a kapitána, tušil, co teď přijde. "A vy jste?" zeptal se soudce. "Major Kevin Marks. Ten kvůli komu se tohle všechno děje", řekl Kevin a spolu s Martinou stoupli ke Kleinmanovi. "A rovnou vám tady říkám, že kapitán Dave Kleinman je v tom nevině. Vše co se odehrálo na Odyssee, byla moje chyba", pokračoval Kevin. Plukovník Emerson byl překvapený, že vidí majora Markse a kapitána Marksovou. Kapitán Kleinman má teďka větší šanci, že může zůstat u programu X-304. Pár minut potom co tam přišli Marksovi, se otevřely dveře, ale tentokrát nimi prošla poručík Sharon Evansová. "Zdravím. To byl dobrý pokus, plukovníku Caldwelli. Poslat mě na místo, kde není žádný signál", řekla Evansová. "A vy jste?" zeptal se soudce. "Poručík Sharon Evansová", odpověděla a šla k Marksovi. "Oh, nemáš být v nemocnici?" zeptala se Markse. "Teoreticky ano", odpověděl Kevin a usmál se. Marksová pohlédla na Carterovou, která se také usmála. "Určitě jste už četl kapitánovu zprávu, tak tady máte moji", řekl Marks a podal soudci svou zprávu. Evansová se taky přidala a podala soudci svoji zprávu. Caldwell byl tu dobu v pasti. Tím, že tam je i Evansová, má Kleinman už vyhráno. Marks s Evansovou se vrátili zpátky k Marksové a čekali na soudcovo rozhodnutí. "Soud bude pokračovat za půl hodiny", řekl soudce a odešel z místnosti. Marks se otočil ke Carterové a Kleinmanovi a řekl: "No, myslím, že jsme přišli právě včas." Emerson, Carterová a Kleinman vstali a šli ke Kevinovi. "Co kdybychom šli na oběd? Dneska jsem ještě nejedl", řekl Kevin. Martina se usmála a vzala Kevina za ruku. "A proč ne", řekl Paul a všichni šli do restaurace, která byla vedle budovy určena pro vojáky.

Všech šest usedlo kolem stolu a Kevin vzal do rukou jídelní lístek. "Co dneska dávají?" zeptala se Sharon. "Mňam. Myslím, že si dneska pochutnáme", řekl Kevin a mávl rukou na číšníka. "Dejte nám to šestkrát a taky šestkrát džus", řekl Kevin a položil jídelní lístek zpátky na stůl. Číšník si vše zapsal a řekl: "Hned to bude." Číšník odešel a Kevin byl spokojen. "Tak teď mi pověste, jak jste se dostal z nemocnice?" zeptal se Paul. "Stačí mít v nemocnici vysílačku a skvělou ženu", odpověděl Kevin. "Viděli jsme Caldwella, jak se tvářil, když vás dva uviděl?" zeptal se Weaps. "Na ten pohled se nedá zapomenout", odpověděla Sharon. "Myslím, že tohle jsme vyhráli", řekl Kevin. "Já bych tak nejásal. Podívejte se, kdo sem jde", řekl Weaps. Všichni pohlédli na jednu stranu a uviděli jdoucího Caldwella přímo k nim. "Asi mu to dneska nestačilo", řekl Kevin. Plukovník Caldwell přišel k nim a zůstal stát poblíž stolu. "Plukovníku, co vás sem vítá?" zeptal se Marks. "Jsem překvapen, že vás vidím, majore. Ale to není ten důvod, proč jsem sem za vámi přišel. Soud byl zrušen. Můžete zůstat v programu, kapitáne", řekl Caldwell a usmál se. Marks se zmateně na něho dívá. "Teď jsem vám nějak nerozuměl", řekl Marks. "Byl jsem u soudce a stáhl jsem obvinění. Došlo mi, že to záleží pouze na vás. A taky jsem zjistil, jaké to je, když někdo za někým stojí", řekl Caldwell a chystal se k ochodu. "Nedáte si s námi, pane? Místa tu je ještě dost", řekl překvapivě Kleinman. Caldwell se obrátil na ně a ostatní kývli hlavou. "No, jestli vám to nevadí, tak moc rád", řekl Caldwell a sednul na židli. "Myslím, že bychom měli pozvat i někoho jiného", řekla Marksová a vzala do ruky vysílačku. "Pat, přenes se sem za námi", řekla do vysílačky Martina. Během pár vteřin se u nich objevila kapitán Pat Meyersová. "Posaďte se, kapitáne", řekl Caldwell. Meyersová nechápavě přisedla ke stolu. Kevin se obrátil na číšníka a řekl: "Přidejte k tomu ještě další dvě." Číšník kývnul hlavou a přiobjednal další dvě. "Tak to je dobrý. Ze soudu nám tu vznikl vojenský oběd", řekla Carterová. "Ještě řekni, že nemáš hlad", řekl Paul a Sam se usmála. "Takže žádný loučení se nekoná?" zeptala se Pat. "Ne, nekoná", odpověděl Caldwell. "Víte, že teďka se vám budu bát, pane?" zeptal se Kleinman. "To nemusíte. Hlavně když mi slíbíte, že mě nikdy bezdůvodně nepraštíte. Jinak vás převelím do ochranky", řekl Caldwell a do jednoho se všichni během pár vteřin rozesmáli. Všichni pak postupně dostávali objednaná jídla, které Kevin objednal. "Já tě uškrtím. Tohle jsem nejedla už hodně dlouho", řekla Martina, když uviděla před sebou kuřecí řízek s brambory. "Proč myslíš, že jsem ho objednal. Tak přeji dobrou chuť", řekl Kevin. Než všichni začali jíst, Emerson zahlédl jdoucí ženu přímo k nim. "Marksi, být vámi tak zdrhám", řekl Paul. "A proč?" zeptal se zmateně Kevin. Paul ukázal prst jedním směrem. Kevin se otočil za sebe a řekl: "A sakra. Ta mně tu zrovna chyběla." Rychle obrátil hlavu zpátky a dělá jako by tam nebyl. Jenomže Markse se nedalo tak snadno přehlídnout. "Majore Marksi. Já vím, že jste to vy. Máte být v nemocnici", řekla doktorka Dylan Genesis. "Jako kdybyste mě neznala", řekl Kevin. "No právě, že vás znám v tomhle dost dobře", řekla Dylan a vytáhla z kabelky Marksovu složku. Položila ji na stůl a všichni se na ni dívali. Pak vytáhla z kabelky revers a propisku. "Kolikátý to je revers, který podepisuješ?" zeptala se Sharon. "Popravdě. Tenhle je asi dvacátý třetí", řekl Kevin a podepsal revers. Dylan založila revers do složky a odešla. "Nechcete se taky přidat?" zeptal se Kevin. "Raději ne, ale děkuji", řekla Dylan a odešla. "Dvacet tři? Jak jste to stihl?" zeptal se Paul. Kevin se usmál a začal s vypravováním svých krásných příhod: "Když jsem byl malý, co se týče opravování, to mě nikdy nešlo, ale když šlo o rozebírání, v tom jsem byl expert. Strkal jsem všude ruce a většinou to skončilo tím, že jsem skončil v nemocnici. Když už mě bylo osmnáct, začali mě nemocnice unavovat a tak jsem vždy třetí den podepsal revers a šel domů. No a poprvé do nemocnice jsem se dostal se slabým otřesem mozku. Stalo se to, když jsem se praštil o topení. Pak to bylo popálení od hrnce, když jsem se učil vařit a samí takový rošťárny. Největší sranda byla, když mě vezli do nemocnice, po zásahu elektřinou. Když se mě zeptali, jak se mi to stalo, tak jsem se málem začal smát, protože se mi to stalo, když jsem opravoval žárovku na lustru a zapomněl jsem vypnout proud." Všichni se tam začali smát a to ze všech nejvíce Kevin s Martinou. "Vy jste musel být rošťák, Marksi", řekl Paul. "Taky že jo. Až když jsem skončil školu, tak to teprve začalo být zajímaví. Místo rozebírání jsem vše začal opravovat. A potom všem jsem skončil tady u letectva, kde mě plukovník Svitsová zaučila. Po pár letech jsem nastoupil na Prometheus a zbytek příběhu už znáte. A mezitím jsem poznal Martinu a pár let potom jsme se vzali", řekl Kevin a políbil Martinu. "Myslím, že bychom měli začít jíst, jinak nám to vystydne", řekla Carterová a tak se všichni pustili do jídla.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.